Mentolka: Madeira - 7. den - Funchal, Floral festival

První věc, které jsem si ráno všimnul, bylo kolik je hodin. Vstávám až v devět (no, doma bych dřív v neděli taky nevstával). Druhá věc - hromada mravenců na našich batozích. Evidentně chtěli k jídlu, i když se jich k němu moc nedostalo. Mravenci dostali padáka, já snídani, dneska vydatnou. Zkotrolovali jsme vybavení i předpověď počasí a vyrazili do Funchalu. Jedeme do města, tak si beru i čisté triko, abych nedělal ostudu. Předpověď je více než dobrá, tak i odepínám nohavice. Budou se zapalovat lýtka :-)

Ve Funchalu více méně hned nachazíme místo k parkování, míň než kilometr od cíle a hlavně zdarma. O ulici dál se už platí.

Náš dnešní cíl je Květinový festival, který na Madeiře probíhá od 4. do 21. května. (https://goo.gl/JtdNV6)

Dnes je hlavní paráda, průvod alegorických vozů po hlavní třídě u přístavu. Cestou dolů k moři se stavíme v marketu, pro něco k pití (pivo) a perspirant. Bez toho fakt nemůžu mezi lidi. Qwert sice říká, že nesmrdím, resp. že přes svůj smrad necítí mě, ale to mě na klidu nepřidá. U kasy nás oslovuje starší češka a následně z nás tahá rozumy. Jak tu jezdíme, kde jsme byli, co můžeme doporučit. Je tady s nějakou skupinou, evidentně zacílení na nízkou cenu. Ukazuje se, že přiletěli jen s kabinovým zavazadlem přes Londýn a já nevím ještě co. Takže vlastně nemají výbavu. Včera byli na stejné Levádě a sice jí doporučujeme lepší, jenže asi se tam nemají jak dostat a ona má z nich prý nejlepší boty - tenisky. Ostatní mají páskovky. Zaplatili si jeden den nějaký mikrobus, co je vozil po jihu ostrova. Každý zaplatil €25. No, půjčovny nabízí auta od €30 na den (na místě, nás to vyšlo levněji). Přejeme paní hodně štěstí a prcháme. V přístavu vidíme kotvit krásnou, velkou plachetnici. Obejdeme tedy celé přístaviště, abychom na druhé straně zjistili, že se k ní přes terminál nedostanem.

Takže zase zpátky, kolem galerie CR7, oslavy C. Ronalda. Mě je celkem buřt jen mě pobavilo, jaký všechny místa mu (jeho soše) lidi ošmataj. Asi pro štěstí?!

Vracíme se k hlavní třídě a hledáme si místo mezi tribunami pro platící diváky.

Ti dostanou navíc i klobou se stuhou podle zaplacené zóny a lahev vody. U silnice už jsou obsazená místa ve stínu, tak zabíráme na sluníčku. Jsou 2 hodiny před začátkem. Teploměr připnutý na batohu mi ukazuje okolo 30. Není úplně ve stínu, ale to mi teda taky ne.

Slunce nám pálí do zad a pomalu se přesouvá na levou stranu. Beru si nohavice a i když jsem se napatlal 50 faktorem, radši si přes sebe hážu větrovku. Včetně kapuci abych chránil krk. Je mi v tom fakt vedro, ale stačí se podívat přes ulici na jeden pár abych vědé, že dělám dobře. Během těch 2 hodin čekání dokonale změnili barvu, z bílé na rudou. Také výraz ve tváři se změnil z nadšeného očekávání na utrpení. Místo alegorických vozů tu pojíždí maník s nákupním košíkem, prodávající vodu a "květinový" náhrdelník.

Později ho doplní ještě několik skupin skautů. Okolo čtvrté začínáme slyšet hudbu, schazuju bundu, chystám kameru a foťák. První vůz dojede asi na 100 metrů k nám a na 5 a více minut zastaví. Asi mu to nejede, nevíme. Před vozem i za ním jsou tanečnice, vytrvale opakující svojí choreografii. K tomu jim z vozu řve vytrvale se opakující píseň (1 - 2 řekl bych). Když se dají do pohybu, pokračují skoro 2 hodiny. Skupina za skupinou, každá má uprostřed svůj vůz. Některé jsou fakt početné, klidně bych typnul 200 taněcnic (sem tam i mužskej). Často jsou rozdělený na věkový skupiny. Zdá se, že nejstarší uzavírají skupinu. Musí být peklo, když ti jeden rok řeknou "mazej dozadu" :-) Holky jsou některý hezký, některý zas moc ne, ale jedno mají společný. Ať je mladá nebo starší (teď myslím třeba rozptyl 10 - 40, pro představu), jakmile na ně namíříš objektiv a ideálně se ještě usměješ, hned se rozzáří, někdy se i zastaví, zapózuje nebo pošle polibek. Héérečky :-) Těm mimo rozsah je to celkem jedno. Malý pízlata se soustředí na naučené kroky, babči aby ten kilák a půl, a dvě hodiny, v maximálním vedru, přežili. Taky má každý skupina doprovod, který jim furt hrne vodu. Je to hezký zážitek, spousta barev a pozitivní atmosféry. Často mají tanečnici u silnice známé nebo rodinu, je vidět, že je to událost i pro místní. Nejen divadlo pro turisty. Cvakám na foťák co umím, střídám s kratkými záběry na gopro (ať to můžu doma ukázat) a na mobil pro blog. Trochu chobotnice. Před koncem už dochází místo ve foťáku, až tohle dopíšu, musím jít mazat. Vyrobil jsem stovky digitálního odpadu, na tři media.

Po parádě odpadáme vedrem, spálení z leve strany od slunce. Já trochu Qwertovi stínil, ale vedle mě stála místní babča a bradu mela opřenou o zábradlí. Nebyla shrbená - byla prostě mrňavá. Stínila mi leda na nohy. Cestou k autu táhnu Qwerta do menší uliček, ať taky okoukneme město. Všude je klasicky spousta bister, kaváren a restaurací a tak si v jedné sedneme. Za rohem je živý koncert, tak to máme s muzikou. Dávame si jednu z madeirských "specialit" - Espetada regional. Je to hovězí na jehle, k tomu dostáváme hranolky a salát. Maso je super!