Auto parkujeme v cca 1000 m.n.m a s vědomím, že nejvyšší místo trasy je cca 1600 m.n.m vyrážíme. Je hezky, sluníčko pálí. Na tuhle Levadu jsem se těšil už z domova. Je dlouhá, docela náročná a jsou na ní dlouhé tunely. Už začátek cesty je jiný než včera. Koryto pro vodu je betonové, chodník místy taky a hlavně je koryto hluboké. Je k nevíře kolik vody tu všude je.
Sice jsem vymyslel, že si budu svítit powerbankou, která má 2 ledky, ale nejde mi je zapnout. Obvykle se mi v tašce sami zapnou a powerbanka se vybije, ale teď mi to na potvoru nejde. Lezu do tunelu s tím, že mi bude Qwert svítit. Za náma jde nějaký slovenský pár. Asi po 15 metrech je ženu zpátky, nic nevidím. Pouštíme je před sebe a jdeme až se mi povede rozsvítit ledky. Je to psina. V tunelu je asi 40cm (max) chodníček a vedle něj metr široká strouha s 40 cm vody (měřil Qwert hůlkou).
Za tunelem, zkouším zlepšovák - čelovka z powerbanky uchycená Buffem, tzv. Marfuša style :-)
Dál pokračuje stará leváda, krásně porostlá mechem. Občas je i nějaký vodopad nebo výhled do údolí, ale jinak jsme spíš pod stromy. Je tedy celkem chladno. Před druhým tunelem potkáváme bandu rusů, co s námi spali první 2 noci v kempu. Chodí na těžko s batohem, ale z kempu jeli taxíkem. Vůbec jsou divní a nejvíc jejich kapitán/vedoucí. Nerozumíme tomu.
Další tunel nemá rovný chodník, ale pěkně vymletý. Jde se hůř, musí se dávat větší pozor. Jednou mi sjela noha po kameni a honil jsem rovnováhu - není se čeho chytit a zatímco napravo se mlátím o skálu, nalevo na ni nedosáhnu (ustál jsem to).
Jěště nějaký čas se jde podle vody, a se dojde pod schody. Do pekla, řekl bych, ale vedou vzhůru. Stoupáme asi o 200-250m výš, prvních 150 m (výškových) je děs. Za odměnu je vyhlídka na hřebenu a zase schody.
Někde padá voda přímo na cestu, musí se to proběhnout. Za hezkého počasí asi psina, ale my jsme už mokří dost a taky trochu zmrzlí. Přece jen dnes teplota pod stromy byla asi 12-13 a jak zapršelo je jen 8 stupňů. Na konci cesty už jen v mraku scházíme cca 150 m (výškových) na silnici a po té jdeme 3 km k autu.
U auta se rychle rozhodujeme co dál.
Je po šesté, tak je to zralé na něajkou "západovku". Vyhrává Ponta do Sol, mini vesnice, která je na našem seznamu míst na focení. Jede se po "dálnici" a z kopce, takže jsme dole okolo sedmé. Na západ slunce je skoro hodina času a protože jsme se už předem dohodli, že se tu i najíme, hledám nějakou rybárnu nebo tak něco. Jenže je to tu samý hotel nebo bar. V bistru nás odmítnou, že už nevaří. A to jsem si u nich už i vybral. Nakonec Qwerta dotáhnu do restaurace/baru přímo na pobřeží. Objednáváme Vinho verde a pivo a je jasné, že pokud nestihneme západ vyfotit, tak jej uvidíme od stolu. Stejně to vypadá bledě, mraky leží na horizontu. Qwert si objednává maso na kameni, medium salát a malé hranolky. Zapoměl jsem ho varovat, jaké jsme měli zkušenosti v Portugalsku s porcemi. Já jen malý salát a hlavně to co jsem nemohl najít v lístku - viděl jsme to v bistru a teď to má pán vedle. Takže objednávka ve stylu - jednou TOHLE, kolik to stojí a co to vlastně je? :-) Číšnice řekla, že OK, že je to snack only, já, že taky OK - dám si něco na vydličku. Na pár minutách, které jsme strávili čumákováním na moře a oblohu, přinesli pro mě velikou misku salátu, asi 200g hranolek a směs v omáčce (hovězí kousky, žampióny, olivy, bobkový list,...). Qwertovi přinesli nejdřív stůl s horkým kamenem, pak taliř hranolek, kýbl salátu a čtvrt prasete (určitě 1/4 kg). Čuměl na to jako puk, já se smál, ale statečně se pustil do přípravy a pak to prostě sežral :-)
Přestože západ dneska za nic nestál (z hlediska světla), stejně jdeme na molo zkusit něco cvaknout. Jenže nad molem je restaurace nasvícená neonem a od ní velký halogen namířený na molo! Asi vybírají od fotografů za zhasnutí. Qwert se snaží o nějaký umění, já to vzdal. Snažím se alespoň natočit obrovské vlny, ale ani to mi nejde zachtit. Za tmy to balíme a jdeme do kempu.
Žádné komentáře:
Okomentovat