Pro pobavení a inspiraci jsem všechny zásadní body dopnil do google map a to včetně kempů. U většiny jsou odkazy na internet vedoucí k dalším informacím.
Asi tak jednou za 2 měsíce mě chytne amok a doplním další linky, takže mapa je "živá" - pracuje se pořád na jejím zlepšení :-) Rád bych aby pomohla a dalším cestovatelům jako inspirace
mapu najdete zde
Publikováno 1.8.2008 - pro přehlednost přesunuto do května 2007 ... ať je to hezky po kupě :-)
čtvrtek 31. května 2007
středa 30. května 2007
Skotsko - fotky a opravy
Jak jsem už dřív slíbil, začal jsem opravovat texty a doplňovat fotečky. Do textu se snažím moc nezasahovat, protože takhle jsme to napsali na místě, tahle jsme to v tu chvíli viděli. Opravuju jen diakritiku, slovosled, názvy míst.
Updates:
(18.7.2007 2:00) jsou opraveny první 4 dny cesty, tzn. Londýn - Loch Lomond
(19.7.2007 1:19) opraven 5. den
(31.7.2008) opraveno do 14. dne
(11.8.2008) opraven 15. a 16. den
(27.3.2009) opraven 17. a 18. den + založen 19. (všechno Londýn)
Updates:
(18.7.2007 2:00) jsou opraveny první 4 dny cesty, tzn. Londýn - Loch Lomond
(19.7.2007 1:19) opraven 5. den
(31.7.2008) opraveno do 14. dne
(11.8.2008) opraven 15. a 16. den
(27.3.2009) opraven 17. a 18. den + založen 19. (všechno Londýn)
pondělí 21. května 2007
Skotsko - jsme doma
Zdravím všechny čtenáře našeho blogu.
Ano, píšu už s háčkama a čárka, protože píšu z domácího PC. Včera večer (neděle 20.5.) jsme dorazili v pořádku domů. Bylo to fajn a bylo toho dost :-)
Popis posledního dne dodám později, protože jsme se vetšinou pohybovali jinou cestou a tak nedokážu popsat zážitky Jirky s Lenkou.
Po odeslání posledního příspěvku nám zachovejte věrnost. Postupně totiž všechny zprávy opravíme (ano, vím, je tam spousta chyb), rozšíříme a doplníme o fotky.
Martin a Hanka
Ano, píšu už s háčkama a čárka, protože píšu z domácího PC. Včera večer (neděle 20.5.) jsme dorazili v pořádku domů. Bylo to fajn a bylo toho dost :-)
Popis posledního dne dodám později, protože jsme se vetšinou pohybovali jinou cestou a tak nedokážu popsat zážitky Jirky s Lenkou.
Po odeslání posledního příspěvku nám zachovejte věrnost. Postupně totiž všechny zprávy opravíme (ano, vím, je tam spousta chyb), rozšíříme a doplníme o fotky.
Martin a Hanka
Skotsko - 19. den
Tak tady by měl být příspěvek z posledního dne. Lenka s Jirkou slíbili dodat jejich text, ale protože do dubna 2009 nic nenapsali, doplním to sám ... :-)
Martin
zapsáno 27.3.2009
Martin
zapsáno 27.3.2009
neděle 20. května 2007
Skotsko - 18. den
Dnešek (vlastně včerejšek, protože zprávu píšu v neděli ráno) byl hodně nabitý a vezmu to tedy jen ve zkratce. Po klidné noci a snídani, vyrážíme metrem na stanici Hyde Park Corner. Chceme se podívat na nejstarší šlechtický dům - Apsley House. Uprostřed náměstí, ze kterého koukáme na tento dům, je jakýsi oblouk-brána, Welington arch. Sotva vytáhnu foťák, Hanka na mě volá abych rychle běžel k nim. Bránou totiž právě projíždí policejní auta, staví na přilehlé křižovatce dopravu a následuje je oddíl gardistu na koních. Naleštěné helmy a štíty, no nádhera.
Pokračujeme za nimi k Buckinghamskému paláci. Včera se mi totiž podařilo v jednom anglickem průvodci najít, že výměna stráží je každý den v 11:30. Na náměstí přicházíme už v 10:50, ale všude je spousta lidí. Místo, které jsme si vybrali nebylo asi nejlepší. Na plac moc nevidíme a branou okolo nás přišla jen kapela a jeden oddíl. I tak bezva zážitek, mohli jsme dopadnou mnohem hůř.
Ještě před koncem tohle "divadla", asi po hodině, přecházíme přes St. James Park k Churchilovu válečnému bunkru, Cabinet War Rooms.
Jako všude je tu děsně vysoký vstupný. Proto jen koukneme na fotky a jdeme k Westminster Abbey. Tady platíme 10 GBP na hlavu a jdeme dovnitř. Nelitujeme, stojí to za vidění. Navíc jsme den před tím viděli v televizi dokument BBC o korunovaci královny a tak můžeme porovnat záběry se skutečností. Pokračujeme okolo Houses of parliament a Westminster Hall k Big Benu.
Nevím jak to děláme, ale vždycky jdeme podle mapy 6 ulicema a nakonec zjistíme, že stačilo zajít za roh. Cesta nám tak trvá místo 3 minut si 20 :-) Přecházíme Westminster Bridge a okolo County Hall míříme na London Eye, kde se chceme nechat vyvézt.
Ovsem fronta asi na 2 hodiny nás odrazuje. A to jsme chtěli zaplatit za výhled na Londýn 14,50 GBP. Já ještě svádím vnitřní boj, jestli navštívit jednu výstavu v County Hall. Nakonec se rozhoduju, že ano, ale v neděli. Kolik to stalo a o co šlo si nechám na další zprávu.
Jsou asi 3 hodiny a máme hrozný hlad. Skoro 1/2 hodiny hledáme Burger King, který jsem chtěl ochutnat. Po o opožděném obědě rychle zkoukneme Trafalgar Square. A míříme na Downing street. Samozřejmě, jako celý den, nejdelší možnou cestou. Alespoň jsme, vlastně náhodou, procházeli okolo kasáren Jízdní gardy a tak si fotím vartující gardisty. Jejich stejnokroje jsou fakt super. Na Downing street vlastně poznáváme, jak jsme se celý den motali okolo. To co nám zabralo celý den se nachází snad na 2 čtverečních km. Ale z mapy to neslo poznat.
Na úplný závěr si necháváme Greenwich, který chci vidět hlavně kvůli lodi Cutty Sark, staré plachetnici, která je tu vystavena. Jedeme metrem a vlakem pres celý Londýn na druhou stranu. Bohužel, jako celou dobu potkáváme památky pod lešením i s Cutty Sarkem máme smůlu. Prochází totální rekonstrukcí (do roku 2009) a je úplně rozebraná. To je fakt smůla. Jdeme tedy alespoň k observatoři na poledník, kde jsme odměněni super výhledem na Millwall Docks v zapadajícím slunci. Greenwich se nám líbí – jako bychom byli v jiném městě, zase zpátky na severu, na pobřeží. Naprosto znaveni se vracíme domu, do postele.
Pokračujeme za nimi k Buckinghamskému paláci. Včera se mi totiž podařilo v jednom anglickem průvodci najít, že výměna stráží je každý den v 11:30. Na náměstí přicházíme už v 10:50, ale všude je spousta lidí. Místo, které jsme si vybrali nebylo asi nejlepší. Na plac moc nevidíme a branou okolo nás přišla jen kapela a jeden oddíl. I tak bezva zážitek, mohli jsme dopadnou mnohem hůř.
Ještě před koncem tohle "divadla", asi po hodině, přecházíme přes St. James Park k Churchilovu válečnému bunkru, Cabinet War Rooms.
Jako všude je tu děsně vysoký vstupný. Proto jen koukneme na fotky a jdeme k Westminster Abbey. Tady platíme 10 GBP na hlavu a jdeme dovnitř. Nelitujeme, stojí to za vidění. Navíc jsme den před tím viděli v televizi dokument BBC o korunovaci královny a tak můžeme porovnat záběry se skutečností. Pokračujeme okolo Houses of parliament a Westminster Hall k Big Benu.
Nevím jak to děláme, ale vždycky jdeme podle mapy 6 ulicema a nakonec zjistíme, že stačilo zajít za roh. Cesta nám tak trvá místo 3 minut si 20 :-) Přecházíme Westminster Bridge a okolo County Hall míříme na London Eye, kde se chceme nechat vyvézt.
Ovsem fronta asi na 2 hodiny nás odrazuje. A to jsme chtěli zaplatit za výhled na Londýn 14,50 GBP. Já ještě svádím vnitřní boj, jestli navštívit jednu výstavu v County Hall. Nakonec se rozhoduju, že ano, ale v neděli. Kolik to stalo a o co šlo si nechám na další zprávu.
Jsou asi 3 hodiny a máme hrozný hlad. Skoro 1/2 hodiny hledáme Burger King, který jsem chtěl ochutnat. Po o opožděném obědě rychle zkoukneme Trafalgar Square. A míříme na Downing street. Samozřejmě, jako celý den, nejdelší možnou cestou. Alespoň jsme, vlastně náhodou, procházeli okolo kasáren Jízdní gardy a tak si fotím vartující gardisty. Jejich stejnokroje jsou fakt super. Na Downing street vlastně poznáváme, jak jsme se celý den motali okolo. To co nám zabralo celý den se nachází snad na 2 čtverečních km. Ale z mapy to neslo poznat.
Na úplný závěr si necháváme Greenwich, který chci vidět hlavně kvůli lodi Cutty Sark, staré plachetnici, která je tu vystavena. Jedeme metrem a vlakem pres celý Londýn na druhou stranu. Bohužel, jako celou dobu potkáváme památky pod lešením i s Cutty Sarkem máme smůlu. Prochází totální rekonstrukcí (do roku 2009) a je úplně rozebraná. To je fakt smůla. Jdeme tedy alespoň k observatoři na poledník, kde jsme odměněni super výhledem na Millwall Docks v zapadajícím slunci. Greenwich se nám líbí – jako bychom byli v jiném městě, zase zpátky na severu, na pobřeží. Naprosto znaveni se vracíme domu, do postele.
sobota 19. května 2007
Skotsko - 17. den
Ahoj všichni,
začneme ještě nocí, ta byla opravdu "plná vášní". Po tom co jsme se jakž takž smířili s mokrým kobercem v pokoji, nás čekala ještě další překvapení. V cca 1:27 nám někdo začal bušit a kopat do dveří. Nějaký magoři z hostelu se někde upravili a pak chodili po hostelu s foťákem a zkoušeli jestli jim někdo otevře, aby ho vyfotili. Alespoň takto si to vysvětlujeme, Martin se šel podívat ke dveřím, aby zjistil přes kukátko kdo to je a nějak takhle se jevili. Další epizoda nastala ve 2:33, kdy se za naším oknem rozsvítilo a někdo začal dupat po schodech sem a tam (máme pokoj v suterénu s mřížemi a měli jsme otevřené okno, aby se tu dalo dýchat; za oknem je nějaké schodiště).
Nevíme proč to dělají uprostřed noci, ale dle naší další dedukce odnášeli špinavé prádlo do auta - fakt peklo. Do rána se už nic zajímavého nedělo, jenom se nám pak špatně spalo, protože jsme byli ve střehu, co se bude zase dít. Dneska jsme si dali první větší túru po městě. Je to mazec. Po pobytu v lehce zatuchlém pokoji jsme se těšili na čerstvý vzduch - zase špatně, např. v metru je opravdu nedýchatelně, asi tam nemají žádné větrání. Na ulici je to taky mnohem horší než v Praze, spousta prachu. Jinak samozřejmě super, je úžasné sledovat množství kultur, které se tu prolínají v neuvěřitelném množství lidí. Metro je v pohodě, ani jsme nezabloudili, stačí dvě cesty a zorientujete se v systému přestupů. Nejprve jsme se vydali na stanici Tower Hill, z venku jsme si prohlídli Tower (vstupné 16 GBP, to jsme vzdali) a pak jsme šli na Tower Bridge.
Od Toweru jsme to pak vzali pěšky ke katedrále svatého Pavla (vnitřní prohlídku za 9,50 GBP jsme také vzdali). Cestou procházíme okolo Shakespeare’s Globe Theatre a pak pres Millenium Bridge.
Bereme zase metro, tentokrát na Piccadilly Circus a dále pěšky skrz čtvrť Soho. Zde jsme zakoupili a konečně ochutnali Fisch and Chips, bylo to super, ale moc mastné. Bylo toho tolik, že jsme to ani nesnědli.
Po obídku pokračujeme pěšky do Britského muzea. Je tu úžasný prostor se zastřešenou Velkou dvoranou. Prohlídli jsme si mumie, pod heslem: "co jsme neviděli v Egyptě, doženeme v Londýně".
A pak se zmoženi vydáváme zpět metrem k našemu hostelu. Ještě zajdeme do Hyde Parku, vybaveni chlebem (který tahám celý den v batohu) a zkoušíme odchytit nějaké veverky. Přicházíme ale na to, že veverky jsou pěkné potvůrky zmlsané a jsou naučené na buráky. Pozorujeme paní co je tam krmí a jak tam tak stojíme, tak jedna vyleze Stráče na nohu, aby se podívala, jestli nemá v ruce nějaký schovaný burák. Bohužel nemá, veverka to zjišťuje poměrně rychle a vrací se k osvědčenému zdroji (k té pani). Dost se oproti celému dni ochlazuje a než stihneme koupit ingredience na salát a dojít do hostelu, začíná lehce krápat. Dneska bylo moc krásně, úplně letní počasí. Jen do toho občas foukal nepříjemně silný vítr. Jsem kaput a jdu spát, už se těšíme domů na klid a svoji postýlku. Pacek Hanka
začneme ještě nocí, ta byla opravdu "plná vášní". Po tom co jsme se jakž takž smířili s mokrým kobercem v pokoji, nás čekala ještě další překvapení. V cca 1:27 nám někdo začal bušit a kopat do dveří. Nějaký magoři z hostelu se někde upravili a pak chodili po hostelu s foťákem a zkoušeli jestli jim někdo otevře, aby ho vyfotili. Alespoň takto si to vysvětlujeme, Martin se šel podívat ke dveřím, aby zjistil přes kukátko kdo to je a nějak takhle se jevili. Další epizoda nastala ve 2:33, kdy se za naším oknem rozsvítilo a někdo začal dupat po schodech sem a tam (máme pokoj v suterénu s mřížemi a měli jsme otevřené okno, aby se tu dalo dýchat; za oknem je nějaké schodiště).
Nevíme proč to dělají uprostřed noci, ale dle naší další dedukce odnášeli špinavé prádlo do auta - fakt peklo. Do rána se už nic zajímavého nedělo, jenom se nám pak špatně spalo, protože jsme byli ve střehu, co se bude zase dít. Dneska jsme si dali první větší túru po městě. Je to mazec. Po pobytu v lehce zatuchlém pokoji jsme se těšili na čerstvý vzduch - zase špatně, např. v metru je opravdu nedýchatelně, asi tam nemají žádné větrání. Na ulici je to taky mnohem horší než v Praze, spousta prachu. Jinak samozřejmě super, je úžasné sledovat množství kultur, které se tu prolínají v neuvěřitelném množství lidí. Metro je v pohodě, ani jsme nezabloudili, stačí dvě cesty a zorientujete se v systému přestupů. Nejprve jsme se vydali na stanici Tower Hill, z venku jsme si prohlídli Tower (vstupné 16 GBP, to jsme vzdali) a pak jsme šli na Tower Bridge.
Od Toweru jsme to pak vzali pěšky ke katedrále svatého Pavla (vnitřní prohlídku za 9,50 GBP jsme také vzdali). Cestou procházíme okolo Shakespeare’s Globe Theatre a pak pres Millenium Bridge.
Bereme zase metro, tentokrát na Piccadilly Circus a dále pěšky skrz čtvrť Soho. Zde jsme zakoupili a konečně ochutnali Fisch and Chips, bylo to super, ale moc mastné. Bylo toho tolik, že jsme to ani nesnědli.
Po obídku pokračujeme pěšky do Britského muzea. Je tu úžasný prostor se zastřešenou Velkou dvoranou. Prohlídli jsme si mumie, pod heslem: "co jsme neviděli v Egyptě, doženeme v Londýně".
A pak se zmoženi vydáváme zpět metrem k našemu hostelu. Ještě zajdeme do Hyde Parku, vybaveni chlebem (který tahám celý den v batohu) a zkoušíme odchytit nějaké veverky. Přicházíme ale na to, že veverky jsou pěkné potvůrky zmlsané a jsou naučené na buráky. Pozorujeme paní co je tam krmí a jak tam tak stojíme, tak jedna vyleze Stráče na nohu, aby se podívala, jestli nemá v ruce nějaký schovaný burák. Bohužel nemá, veverka to zjišťuje poměrně rychle a vrací se k osvědčenému zdroji (k té pani). Dost se oproti celému dni ochlazuje a než stihneme koupit ingredience na salát a dojít do hostelu, začíná lehce krápat. Dneska bylo moc krásně, úplně letní počasí. Jen do toho občas foukal nepříjemně silný vítr. Jsem kaput a jdu spát, už se těšíme domů na klid a svoji postýlku. Pacek Hanka
čtvrtek 17. května 2007
Skotsko - 16. den
Dnešní den byl ve znamení posledního přesunu autem do Londýna. Protože se musíme sbalit tak abychom odnesli naše věci pěšky do hotelu, vstáváme už v 6:30. Celou noc pršelo a bylo fakt teplo, takže máme stany mokrý z venku i zadýchané zevnitř.
Sluníčko nikde, není jak sušit. V rychlosti snídáme a balíme. Necháváme v kempu nějaké koření, igelity a podle plánu v 8:30 odjíždíme. Ze začátku máme trochu zácpu na silnici, ale na dálnici se to uvolňuje. První nervák zažívám, když hledám pumpu na dotankování, vyluxování a umytí auta. Myčka je jen ruční a voda teče jen pár minut podle programu ... ti angláni fakt nemůžou mít něco normálního. U téhle pumpy (Shell) nejde platit mýtné za vjezd do centra Londýna a tak musíme přes dálnici na druhou stranu k BP. Pak už jen najít Sixt. To se myslím podařilo celkem rychle, opět především díky navigaci, i když finální dohledání děláme podle mapky co jsme dostali při půjčení auta. Jsem už totálně na nervy a snad díky tomu si špatně vysvětluju co se bude dít a tak mezitím co se Jirka snaží začít s vykládkou, já chci zacouvat na místo, kam mi ukazuje nějakej maník z půjčovny. Málem jsem Jirku na posledním metru zajel. Dobře to ale dopadlo. Ujeli jsme nakonec 2320 mil se spotřebou 50,6 mil na galon. Myslím, že jsme jim to nové auto pěkně zajeli.
Bereme si tedy naše krámy a k pobavení všech vyrážíme k hotelu. Kromě Lenky, která táhne kufr, máme každý expediční batoh na zádech a menší na břiše. V mém případě tak 28kg dohromady. Hledáme proto lavičky na odpočinek a tak svačíme na kraji Hyde Parku. Zase na nás všichni čumí, však ta naše bagáž zabrala 2 ty jejich velké lavice.
Do hotelu přicházíme ve 13 hod a tak musíme čekat hodinu na check in. Tuhle hoďku vyplníme internetem (ostatní čtou moje "romány" za poslední dny) a nabíráním sil po vyčerpávajícím výkonu :-) První dojem z pokoje je "je tu děsnej smrad, ale jinak super". Bohužel ten smrad je fakt děsnej. Když nacházíme ve skříni vodu, voláme údržbu. Dozvídáme se, že včera tu měli problém s vodou a několik pokojů bylo lehce vytopeno (důležitá informace, bydlíme v suterénu). Prý všechno bude OK, otřou vodu a odchází. Fajn - dáme sprchu a hurá do města. Protože je 16 hod, rozhodujeme se pro coures parkem a návštěvu Harrods. Cestou to vezmeme pres Kensigston Gardens, okolo Royal Albert Hall.
V parku koukáme na to jak jsou ptáci a veverky zvyklé na lidi a žebrají o jídlo. Docela humor.
Když dorazíme, s pár zastávkama v krámech, k obchodu Harrods, přemýšlíme jestli nás pustí dovnitř. V průvodci totiž píšou, že baťůžkáře můžou nevpustit a my zrovna elegancí nevynikáme. Ale všechno je OK a dokonce se až na výjimky smí fotit. Obchod je úžasný. Nazdobeny, pěkné a čerstvé zboží. Budeme vyprávět. Tou výjimkou kde se nesmi fotit je část s luxusním zbožím (např. mobil za 70.000,- liber).
Od Obchodu jdeme zase pres Hyde Park zpátky. Zastavíme se jen u jezírka Long Water, kde čumíme na drzost místního ptactva při žebrání. Jeden malej pták běžel úplně po hladině aby předhonil nějakou husu a byl první u kusu žvance.
Než jedna paní utrhla kus chleba bylo u ni asi 20 jarabáků různých velikostí s nataženejma krkama. A zpoza stromu jim závidí veverka :-) Juknem ještě na fontánu Princezny Diany a už utíkáme pro něco k jídlu.
Hned vedle našeho hotelu je totiž asi pres 1km dlouhá ulice Qweensway, plná krámků, obchodů, restaurací apod. Kromě všech fastfoodů jsou tu Arabové, Číňani, Thaici, Indové, Rusové a vůbec všechny možné kuchyně. Nemůžeme se rozhodnout, máme děsnej hlad a tak volíme rychlou a levnou večeři - hotovku ze Sparu. Bohužel, po návratu do pokoje nás zase udeří zatuchlý vzduch. Zjišťujeme, že příčinou je zřejmě vlhký koberec. Naše stížnost na recepci nám moc nepomáhá, protože manager bude až ráno a jiný volný pokoj nemají. Alespoň se pořád omlouvají a donutíme je vyhrabat ventilátory z loňského léta. V pokoji se totiž skoro nehne vzduch a tak alespoň uděláme průvan.
No nic, jak to bude všechno pokračovat uvidíme zítra. Po bezvadné večeři a kafíčku jdeme ztrhaný jak koně spát
-M-
Sluníčko nikde, není jak sušit. V rychlosti snídáme a balíme. Necháváme v kempu nějaké koření, igelity a podle plánu v 8:30 odjíždíme. Ze začátku máme trochu zácpu na silnici, ale na dálnici se to uvolňuje. První nervák zažívám, když hledám pumpu na dotankování, vyluxování a umytí auta. Myčka je jen ruční a voda teče jen pár minut podle programu ... ti angláni fakt nemůžou mít něco normálního. U téhle pumpy (Shell) nejde platit mýtné za vjezd do centra Londýna a tak musíme přes dálnici na druhou stranu k BP. Pak už jen najít Sixt. To se myslím podařilo celkem rychle, opět především díky navigaci, i když finální dohledání děláme podle mapky co jsme dostali při půjčení auta. Jsem už totálně na nervy a snad díky tomu si špatně vysvětluju co se bude dít a tak mezitím co se Jirka snaží začít s vykládkou, já chci zacouvat na místo, kam mi ukazuje nějakej maník z půjčovny. Málem jsem Jirku na posledním metru zajel. Dobře to ale dopadlo. Ujeli jsme nakonec 2320 mil se spotřebou 50,6 mil na galon. Myslím, že jsme jim to nové auto pěkně zajeli.
Bereme si tedy naše krámy a k pobavení všech vyrážíme k hotelu. Kromě Lenky, která táhne kufr, máme každý expediční batoh na zádech a menší na břiše. V mém případě tak 28kg dohromady. Hledáme proto lavičky na odpočinek a tak svačíme na kraji Hyde Parku. Zase na nás všichni čumí, však ta naše bagáž zabrala 2 ty jejich velké lavice.
Do hotelu přicházíme ve 13 hod a tak musíme čekat hodinu na check in. Tuhle hoďku vyplníme internetem (ostatní čtou moje "romány" za poslední dny) a nabíráním sil po vyčerpávajícím výkonu :-) První dojem z pokoje je "je tu děsnej smrad, ale jinak super". Bohužel ten smrad je fakt děsnej. Když nacházíme ve skříni vodu, voláme údržbu. Dozvídáme se, že včera tu měli problém s vodou a několik pokojů bylo lehce vytopeno (důležitá informace, bydlíme v suterénu). Prý všechno bude OK, otřou vodu a odchází. Fajn - dáme sprchu a hurá do města. Protože je 16 hod, rozhodujeme se pro coures parkem a návštěvu Harrods. Cestou to vezmeme pres Kensigston Gardens, okolo Royal Albert Hall.
V parku koukáme na to jak jsou ptáci a veverky zvyklé na lidi a žebrají o jídlo. Docela humor.
Když dorazíme, s pár zastávkama v krámech, k obchodu Harrods, přemýšlíme jestli nás pustí dovnitř. V průvodci totiž píšou, že baťůžkáře můžou nevpustit a my zrovna elegancí nevynikáme. Ale všechno je OK a dokonce se až na výjimky smí fotit. Obchod je úžasný. Nazdobeny, pěkné a čerstvé zboží. Budeme vyprávět. Tou výjimkou kde se nesmi fotit je část s luxusním zbožím (např. mobil za 70.000,- liber).
Od Obchodu jdeme zase pres Hyde Park zpátky. Zastavíme se jen u jezírka Long Water, kde čumíme na drzost místního ptactva při žebrání. Jeden malej pták běžel úplně po hladině aby předhonil nějakou husu a byl první u kusu žvance.
Než jedna paní utrhla kus chleba bylo u ni asi 20 jarabáků různých velikostí s nataženejma krkama. A zpoza stromu jim závidí veverka :-) Juknem ještě na fontánu Princezny Diany a už utíkáme pro něco k jídlu.
Hned vedle našeho hotelu je totiž asi pres 1km dlouhá ulice Qweensway, plná krámků, obchodů, restaurací apod. Kromě všech fastfoodů jsou tu Arabové, Číňani, Thaici, Indové, Rusové a vůbec všechny možné kuchyně. Nemůžeme se rozhodnout, máme děsnej hlad a tak volíme rychlou a levnou večeři - hotovku ze Sparu. Bohužel, po návratu do pokoje nás zase udeří zatuchlý vzduch. Zjišťujeme, že příčinou je zřejmě vlhký koberec. Naše stížnost na recepci nám moc nepomáhá, protože manager bude až ráno a jiný volný pokoj nemají. Alespoň se pořád omlouvají a donutíme je vyhrabat ventilátory z loňského léta. V pokoji se totiž skoro nehne vzduch a tak alespoň uděláme průvan.
No nic, jak to bude všechno pokračovat uvidíme zítra. Po bezvadné večeři a kafíčku jdeme ztrhaný jak koně spát
-M-
středa 16. května 2007
Skotsko - 15. den
Ráno nepotřebujeme budíček, protože ti s lehčím spaním (já teda ne) jsou vzhůru už od 5 hod. Včera jsem si sice všimnul, ze spíme 10m od silnice, ale neveděl jsem, že jde o hlavní tah pro místní náklaďáky, které jezdí nevím kam, s nevím čím, ale rozhodně s velkým rachotem každé 3 minuty.
Stany jsou zase mokré, takže je sušíme jak se dá, přesto je balíme vlhké. Řídí Jirka a valí to rovnou na Oxford. Nejede pořád po dálnici (i když většinou), takže to má trochu zpestřený. Před Oxfordem uhýbáme na Witney, kde by měl být kemp. Ten jsme nenašli a tak se ve městě sháníme po "íčku". Poradí nám 2 kempy, které jsou blízko a navíc v jednom městě - Standlake. V prvním kempu karavan nemají, tráva je nacucaná vodou a posílají nás do místní hospody, kde prý pronajímají pokoje. Zkoušíme druhý kemp, kde jsme nadšeni sockama a příslušenstvím pro stanaře. Mají tu takový přístavek s ledničkou, mikrovlnkou a hlavně lavičky a stolečky pod stříškou.
Na sockách je teplo, všechno vybavení včetně fénu a hraje tu hudba. Holt zase 5 hvězdičkový kemp. Odpouštíme jim, že nemají karavany na jednu noc a ubytováváme se pod stanem za příjemných 21,50 GBP. Pak jen postavíme stany, poobědváme a upalujeme do Oxfordu. Dostali jsme tip kde zaparkovat, je to jen 1,5 mile od centra a tak zbytek dojdeme pěšky. Když se přiblížíme, furt si nejsem jistý jestli je to centrum, protože nějak nechápu autobusy MHD ve všech ulicích.
Čekal bych nějaké pěší zóny, jenže ty tu de facto neexistují. Po pár minutách se musím smířit s tím, že tohle město není asi moc pro turisty. Obcházíme a kritizujeme centrum, univerzitní domy a koleje jsou hezké, ale nějak se nám tu extra nelíbí. Jsme tu také pozdě, něco už je zavřené a dnes bohužel i botanická zahrada, která vypadá přes plot moc hezky.
Pobyt v Oxfordu nakonec asi zpestřuji nejvíc já, protože jsem si při focení nevšiml, že ostatní zašli do krámu a tenhle krám pak přešel. Na další křižovatce jsem pak čekal asi 15 minut, s tím, že ostatním dojde, že jim chybím a vrátí se zpátky. To sice udělali, ale jinam :-) Ještě, že máme mobily, abychom se našli. Obecně vzato v pomyslném souboji Cambridge vs Oxford vyhrává Cambridge 1:0. Na druhou stranu, kdybych to neviděl, neměl bych srovnání.
Do kempu se vracíme po sedmé hodině. Vaříme s cílem sníst všechny konzervy a velké věci, protože zítra se musíme po 14 dnech zase sbalit do batohu. Plánujeme zítřejší cestu a vychází to, že musíme vyjet nejpozději v 8:30. Do Londýna je to 70 mil, musíme ještě dotankovat, umýt a vyluxovat auto (aby si o nás nemysleli, že jsme prasata), zaplatit mýtné za vjezd do města a hlavně mezi 11-12 hod vrátit v Sixtu auto.
Už se tedy nebudu rozepisovat, utíkám do sprchy (budu mokry než tam dojdu - nečekaně prší ... a to bylo celých 14 dní tak hezky :-) a spát.
Držte nám palce, ať zítra všechno poberem - trochu jsme nakupovali :-)
-M-
P.S. - Občas nad námi nízko proletí letadlo z blízkého letiště. Doufám, že přes noc a ráno budou startovat jiným směrem. Odpoledne létali každých asi 10-15 minut, teď jsem za večer zaznamenal jedno. Tak uvidíme. Pa
Stany jsou zase mokré, takže je sušíme jak se dá, přesto je balíme vlhké. Řídí Jirka a valí to rovnou na Oxford. Nejede pořád po dálnici (i když většinou), takže to má trochu zpestřený. Před Oxfordem uhýbáme na Witney, kde by měl být kemp. Ten jsme nenašli a tak se ve městě sháníme po "íčku". Poradí nám 2 kempy, které jsou blízko a navíc v jednom městě - Standlake. V prvním kempu karavan nemají, tráva je nacucaná vodou a posílají nás do místní hospody, kde prý pronajímají pokoje. Zkoušíme druhý kemp, kde jsme nadšeni sockama a příslušenstvím pro stanaře. Mají tu takový přístavek s ledničkou, mikrovlnkou a hlavně lavičky a stolečky pod stříškou.
Na sockách je teplo, všechno vybavení včetně fénu a hraje tu hudba. Holt zase 5 hvězdičkový kemp. Odpouštíme jim, že nemají karavany na jednu noc a ubytováváme se pod stanem za příjemných 21,50 GBP. Pak jen postavíme stany, poobědváme a upalujeme do Oxfordu. Dostali jsme tip kde zaparkovat, je to jen 1,5 mile od centra a tak zbytek dojdeme pěšky. Když se přiblížíme, furt si nejsem jistý jestli je to centrum, protože nějak nechápu autobusy MHD ve všech ulicích.
Čekal bych nějaké pěší zóny, jenže ty tu de facto neexistují. Po pár minutách se musím smířit s tím, že tohle město není asi moc pro turisty. Obcházíme a kritizujeme centrum, univerzitní domy a koleje jsou hezké, ale nějak se nám tu extra nelíbí. Jsme tu také pozdě, něco už je zavřené a dnes bohužel i botanická zahrada, která vypadá přes plot moc hezky.
Pobyt v Oxfordu nakonec asi zpestřuji nejvíc já, protože jsem si při focení nevšiml, že ostatní zašli do krámu a tenhle krám pak přešel. Na další křižovatce jsem pak čekal asi 15 minut, s tím, že ostatním dojde, že jim chybím a vrátí se zpátky. To sice udělali, ale jinam :-) Ještě, že máme mobily, abychom se našli. Obecně vzato v pomyslném souboji Cambridge vs Oxford vyhrává Cambridge 1:0. Na druhou stranu, kdybych to neviděl, neměl bych srovnání.
Do kempu se vracíme po sedmé hodině. Vaříme s cílem sníst všechny konzervy a velké věci, protože zítra se musíme po 14 dnech zase sbalit do batohu. Plánujeme zítřejší cestu a vychází to, že musíme vyjet nejpozději v 8:30. Do Londýna je to 70 mil, musíme ještě dotankovat, umýt a vyluxovat auto (aby si o nás nemysleli, že jsme prasata), zaplatit mýtné za vjezd do města a hlavně mezi 11-12 hod vrátit v Sixtu auto.
Už se tedy nebudu rozepisovat, utíkám do sprchy (budu mokry než tam dojdu - nečekaně prší ... a to bylo celých 14 dní tak hezky :-) a spát.
Držte nám palce, ať zítra všechno poberem - trochu jsme nakupovali :-)
-M-
P.S. - Občas nad námi nízko proletí letadlo z blízkého letiště. Doufám, že přes noc a ráno budou startovat jiným směrem. Odpoledne létali každých asi 10-15 minut, teď jsem za večer zaznamenal jedno. Tak uvidíme. Pa
Skotsko - 14. den
Ráno vstáváme za sluníčka, což je milé, alespoň usušíme stany z předchozího večera. Po snídani, koupeli atd. platíme za kemp a už podruhé opouštíme tento kemp. Zřejmě naposledy vidíme skotské chlupaté krávy (vlastně jsou to bejci). Jedeme do městečka Roslin, které jsme nějak vynechali při prvním průjezdu Edinburghem. Cílem je Rosslyn Chapel, kostel z 15. století. Brblám sice nad cenou za vlezné (7 GBP), ale nakonec to není tak špatné. Hlavně Hanka jej chtěla vidět, protože se v něm odehrává závěr knihy Šifra mistra Leonarda. Pro mě je zajímavý tím, že má čtyři stěny a střechu, což většině hradů a kostelů co jsme viděli, už pár století chybělo :-)
Škoda jen, že je v rekonstrukci a je obestavěn lešením, které drží další plechovou střechu nad celým kostelem. Fotím tedy jen vevnitř, všechno možný, protože jsem knížku nečetl a nevím na co se zaměřit.
Poté pokračujeme k Forth Bridge. Jde vlastně o dva mosty, spojující Edinburgh a Dunfermline. Ten první, starší, pochází z viktoriánské doby, je cely železný, železniční a moc krásný. Ten druhý je moderní, silniční, postavený v americkém stylu lanových mostů.
Mezitím co s Jirkou fotíme, holky chtějí někam co se nesmí. Pan u strážní budovy je nepustí, ale tak moc ho to mrzí, že jim nemůže vyjít vstříc, že jim dává knihu o stavbě silničního mostu. Sice jenom jednu, ale my se podělíme (vlastně jsem se už podělili - originál zůstane u nás a případně ji naskenujeme). Ve 12 hodin opouštíme mosty a vyrážíme forem na jih. Dalších mnoho hodin jedu po dálnici, zastavujeme jen na záchod a protažení nohou.
Musím říct, že bez GPSky by to bylo o dost složitější. Situace kdy se musí projet 3 mega kruhové objezdy (se 3 pruhy a semafory uprostřed) a pak se z jedné dálnice napojit plynule na druhou, jsou na infarkt. Navíc když se jezdí po druhé straně. Dálnice tu mají velice dobré, dnešní standard byly 3 pruhy. Jen když se napojovala na další, bylo jich pár kilometrů dokonce 5. To už je pak hukot. Angličani navíc nesvítí, blikry dávají na poslední chvíli, různě na sebe blikají - jsou prostě divní :-) Na dálnici se smí jen
Na necelou hodinu zastavujeme v Prestonu, kde holky běží zjistit kde bychom mohli koupit novou kartuši k vařiči a sehnat nějakou mapu kempů v Británii (měli jsme jen Skotsko). My s Jirkou mezitím na placeném parkovišti předstíráme, že platíme a přitom sledujeme maníka, co eviduje přestupky za parkování (zapisuje SPZ špatně zaparkovaných aut do nějaké přenosné databanky). Akorát když se k nám blíží, vrací se holky s bombou a tak rychle mizíme. Kempy nenašli, je 17 hodin a protože chci na zítřek najet nějaké míle, domlouváme se, že se ještě hodinu pojede. V mapě co máme nacházíme jeden kemp a tak sjíždím z dálnice u města Stoke-On-Trent. Jedem do městečka Ashbourne. Snad protože je to těsně vedle Derby, nejsou za ploty ovce, ale koně. Po cestě brzdíme u nějakého jiného kempu, jenže cena 30 GBP za stany a 75 za karavan je pro nás fakt dost děsivá. Bohužel v Ashbourne nacházíme jen kemp pro residenty a tak se po malé zajížďce vracíme do toho předraženého kempu a bereme ty stany. Kemp patři k zájezdnímu hostinci, takže je těsně vedle silnice. Socky dost hrůza, no nic horšího jsme ještě neměli. Tak snad zítra si spravíme chuť, pak už nás čeká jen předplacený hostel v Londýně.
Do kempu jsme přijeli těsně před devátou, teď je 23:15, lehce prší a my jdeme chrnět. (-M-)
P.S. - Překvapuje mě, jak děsně je cesta po zdejší dálnici únavná. Už dřív jsme se na tom s Jirkou shodli a dnešních
úterý 15. května 2007
Skotsko - 13. den
Dnešní ráno je jako vyměněné. Svítí sluníčko a na obloze je jen pár mráčků. Pokojíčky jsme sice měli malé a ověšené dosušujícím se prádlem, ale spíme v peřinách, takže super. Poměrně v poklidu snídáme, dosušujeme na sluníčku stany a balíme do auta. Ve stínu je sice chladno (může být tak 14 stupňů), nám to ovšem přijde božský. Sjíždíme do St Andrews, nejdříve k pumpě pro pojistku. U Shellu nemají ani pojistku, ani naftu - no comment. Parkujeme ve městě a nejdříve jdeme okouknout Old Course - vyhlášené golfové hřiště.
Pak se podél moře posunujeme k St Andrews Castle a posléze i St Andrews Cathedral.
Pořád je hezky. V katedrále se vydrápeme na věž, odkud je nádherný výhled. Pokud jsem to dobře počítal, bylo to 157 schodů. :-)
Další dnešní zastávka je Stirling Castle, velký hrad na skále, mezi Glasgow a Edinburghem. Po cestě kupujeme (resp. dostávám zadarmo) u Fordu pojistku. Ve Stirlingu byla docela vtipná reakce maníka u kasy, když mu Lenka dala naše "cestovatelské pasy". V každé navštívené památce totiž dostáváme pěkné razítko a když viděl tu záplavu "beranů", hlesl jen něco jako "oou Jezus" :-) Asi něco podobného dlouho (pokud vůbec) neviděl.
Hrad prolézáme opět naprosto celý, včetně vojenského muzea a expozice hradní kuchyně. Tady se snažili přiblížit, jak vypadala příprava hostiny a myslím, že se jim to povedlo.
Součástí hradu je i dílna, kde vyrábějí tapiserie. Klobouk dolů, je to fakt fuška. Když vylezeme z hradu, instaluju na parkovišti do auta novou pojistku, takže zase nabíjíme GPS - hurá.
V 16 hodin opouštíme město a jedeme na spaní. Původně jsme chtěli přespat v Mortonhall kempu u Edinburghu (už jsme tam spali před 10 dny ... to nám to utíká), ale domlouváme se, že zkusíme ještě jeden po cestě. V Livingstonu děláme větší nakup a bez velkého hledání nacházíme alternativní kemp. Karavany nemají, wigwam je obsazený a tak jedeme do Mortonhall. Ostatně nás tam i vysmátá paní posílá. Tady je už zavřená recepce (je skoro 20 hod) a tak stavíme stany s tím, že se nabonzujeme ráno. Ve vyzkoušené kuchyňce večeříme a hajdy na kutě.
Dneska jsme navštívili "jen" 2 místa, ovšem o to víc jsme si je užili. Především St Andrews jsme zařadili mezi nejhezčí města, která jsme zatím navštívili. Také počasí nám dnes moc přálo. Teprve večer stavíme stany v drobném dešti, který přestal před chvilkou (je 23:15).
Zítra nás čeká náročný den. Musíme se přesunout 200 -
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)