Skotsko - den D

Plní optimismu a nadšení jsme dnes ráno nastoupili k odbavení na letišti v Ruzyni. Odbavení proběhlo v pohodě a tak jsme se šli poptat do Sixtu (půjčovny aut, přes kterou máme objednané auto), jak je to s naším autem - pro jistotu. Mé nejhorší obavy se naplnili. Přestože jsme měli mít auto již zaplacené, zaplaceno nebylo a podle paní za přepážkou je na místě možná jen platba kartou. Jelikož nás čas tlačil, v poklusu volám do eBanky a navyšuju limit na kartě, abych byl schopný zaplatit půjčovné i povinný depozit (celkem něco přes 1000 GBP). Do startu zbývá jen pár minut a tak musím hovor se slečnou v bance 2x přerušit. Při průchodu pasovkou a pak rentgenem.

V 10:00 hod startujeme a po cca 1 a půl hodině přistáváme na letišti London Stansted. Holky hledají Sixt, který měl být podle informace z pražské pobočky na dohled. Ve skutečnosti musíme na autobusové nádraží, jak se dozvěděli po telefonu, kde nás za pár minut vyzvedává postarší maník a veze někam do horoucích pekel. Holky nám neřekly, že ve zdejším Sixtu už na nás čeká milá paní, Slovenka. Hurá! To je hned jiná domluva. Půjčovné platíme nakonec v hotovosti, depozit kartou a vyzvedáváme nový (1200 mil najeto) Ford Focus kombi v "ekonomické verzi" 1.6 TDCi (diesel). Podle dohody sedám za volant jako první. Nejdřív ovšem popojedu jen pár metrů a montuju GPS. Následně se na první křižovatce vrhám do protisměru, ale dopadá to dobře, žádné auto naštěstí zrovna nejelo.

Asi za necelou hodinku parkujeme v centrum Cambridge a míříme do města. Je krásně, město je také pěkné.

Nemáme ale moc času a tak po 2 hodinách pokračujeme do místního Teska, asi 10 km od kraje města. Nakupujeme jídlo, pití, víno ... a dáváme svačinku na parkovišti k pobavení místních. Evidentně moc často nevidí takhle přeložené auto s posádkou co svačí uprostřed parkoviště s nákupním košíkem místo stolku. Zatím co kouřím Jirka krouží s autem po parkingu, čímž nás nadobro odsuzuje za exoty :-)

Teď už jen dorazit do vybraného kempu. Zbývajících 90 mil ubíhá celkem svižně, jen pořád nevím, kolik můžu jet po rychlostní silnici. Těsně před cílem dáváme krátkou zastávku u kostela s hřbitůvkem, v zapadajícím slunci.

V kempu stavíme stany, vaříme první jídlo a tak dál ...

Koukám, že z krátké zprávy je pěkný román. Ostatní se mezitím došli umýt a tak nevím jestli se budu takhle rozepisovat každý den ... Co bychom pak doma vyprávěli :-)