I když bylo přes noc určitě jen lehce nad nulou, přežíváme bez úhony. Hance byla sice lehce zima, ale já spal jen v triku, slipech a ponožkách a v pohodě. Po snídani a luxusní sprše (sociálky byly fakt lepší než někde v hotelu) vyrážíme směr Fraserburgh, kde je Skotské muzeum majáků. Po krátké prohlídce expozice, zaměřené především na historii majáků, se nás ujímá postarší pán v uniformě strážce majáku a vede nás na prohlídku.
Má trochu skotský dialekt a tak mu chvílemi hůř rozumíme. Některá data si budeme muset dohledat doma. Nejdříve nám ukazuje současný, počítačem řízený maják. Je to jen malá věžička, která dává záblesky každých 6 vteřin. Později se dozvídáme, ze všechny majáky v Británii jsou řízený jedním počítačem z Edinburghu.
Dříve než jsem se stačil zeptat na obrovskou troubu (jako hlasnou ne na pečení), začal nám popisovat jak funguje. Je to tzv. Fog horn, a používala se dřív při mlze. 3 lodní motory tlakovaly vzduch do velkých kompresních nádob, ze kterých ho pak jednou za minutu, po dobu 7 vteřin, pouštěli do tohodle přerostlýho "klaksonu". Podle našeho průvodce se přitom chvěla zem a pokud byl někdo poblíž 10 minut, 5 dni pak skoro neslyšel, jen v hlavě mu furt troubilo. Škoda, pro nás, že nám to nemohli ukázat :-) Místním by se to asi moc nelíbilo.
Pak se šplháme na asi 15 metrový maják. Ukazuje nám kdy přebýval poslední správce i hodinový stroj co poháněl optickou soustavu (váži 4,5 t a jde roztočit jedním prstem). "Strojek" se musel každých 40 minut 2 minuty natahovat. Bezva zážitek. Při odjezdu z města se stavujeme u pumpy, bereme naftu a luxujeme auto (bylo načase). Jedeme pak na další vyhlédnuté místo Tolquhon Castle.
Paní správcová nám otevírá po pár minutách, zatím obdivujeme jejich nádherného kocoura a vzpomínáme na naši Mentolku (taky studujeme pojistkovou skříň našeho Fordu, protože přestalo fungovat nabíjení navigace. Správnou pojistku jsem sice našel, ale nejde vyndat a náhradní stejně nemáme – tak to necháváme na později). Ve vnitř prolézáme zříceninu hradu, která se zdála být malá, ale nakonec furt běháme po schodech nahoru a dolů. Holky se jedna po druhé majzly do hlavy, takže teď jsou už totálně praštěný :-).
Po prohlídce dáváme oběd (kocour žebrá) a pak jedeme dal na Aberdeen. Od Aberdeenu si slibujeme (teda průvodce slibuje) šedivé město z žuly a spoustu zeleně a kvetoucích zahrad. Ve skutečnosti nalézáme jen tu šeď. Moc se nám tu nelíbí, zdržujeme se jen 2 hodiny, které jsme si zpestřili návštěvou místní galerie. Sem jsme šli kvůli slibovaným impresionistům, jenže Monet i Renoir je tu jen po jednom obraze. Celkem vzato, tohle město nás zaujalo především divným přístupem k historickým stavbám. Buď vedle nich postavili moderní a ošklivé kostky (např nákupní centrum) nebo v kostelech udělali bary, kavárny apod. Za tu chvilku jsme viděli 3.
Začínáme hledat kemp, rádi bychom karavan. V prvním kempu už ale nikdo není (v recepci) a tak jedeme dál. Projedeme celkem asi 5 kempu, najedeme hafo mil, než se uchytíme pod stan poblíž městečka Banchory. Pozitivní je, ze stíháme po cestě nakoupit a přesunuli jsme se opět kus na vrchovinu. Stačilo ujet 20 mil od pobřeží a krajina se naprosto změnila.
Protože stany stavíme asi až v devět večer, dokončuji "deník" teprve dnes v autě.
Sorry, za stručnější verzi - dochází nám energie :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat