Madeira - 10. den - Mercado dos Lavradores a Aeroporto

Poslední den. Vstáváme brzy a rovnou vynášíme věci ke sbalení pod stříšku. Sotva sbalíme stan, ještě trochu mokrý po včerejším dešti, začne znovu pršet. To bylo o fous. Okolo půl devété opouštíme kemp a jedeme do Funchalu. Naše místo na parkování je plné a tak sjedeme do centra, do parkovacího domu. Pak už to máme je kousek na tržiště Mercado dos lavradores.

Je mnohem menší než v Portu, i když v lepším stavu. Nejdřív plním slib sousedovi Petrovi, jdu se podívat na rybí trh.

Tuňák za neuvěřitelných €2,90 Kg. Steak je dražší, ale stejně je to levné. Kromě tuňáka je tu nejčastěji Espada, hlubiná ryba. Patří také na typický regionální jídelníček, ale nechal jsem si ji na příště ;-)

V horním patře je ovoce a zelenina. Ochutnáváme asi 5 druhů Maracuji (ananas, limet, červená, ...), pak nějaký ananasový banán (nebo naopak). Maracuja je sladká a dobrá, Qwert kupuje 3ks na ochutnávku. Platí €9!!

Jsme trochu v šoku z ceny a jdeme posnídat o patro níž do kavárny. €4,20 za kávu, čaj a 2 sladké pečiva je fajn.

Vracíme se k autu s tím, že nám zůstává trocha času do vrácení auta a tak jedeme na vyhlídku Cristo Rei.

Qwert si akorát vzpoměl, že v kavárně zapoměl tašku s těmi Maracuji :-) Vydět není co (je oblačno) a funí děsný vítr. To bude prima vzlet :-) Ještě jsme vyšetřili 20-30 min na prohlídku runwaye zespodu. Je uklidňující vidět, že stojí na pevných základech. :-)

Auto vracíme až příliš snadno a rychle (ujeli jsme skoro 900km). Po hodině čekání jsme se kousli při odbavení, na vahovém limitu za batohy. Paní říká, že jsme oversize, máme zaplatit a pak to reklamovat. Nemá smysl to řešit tady. Platíme €36 za nadlimit. To je asi předvoj návratu do reality. Teď už nás snad čeká jen dlouhý let samotný.

Ale bylo tu fajn.

Madeira - 9. den - Levada do Moinho

Nejprve, velká omluva. Fotky co dávám do příspěvků jsou asi malé a komprimované. Mám takové tušení. Jenže ověřit to odsud nedokážu a na opravu nemám asi morální sílu. Zítra letíme domů. Pokud jsou fotky fakt tak pitomý, do týdne to opravím. Takže si to, milý čtenáři, dej ještě jednou.

Pro dnešní den jsem našel ještě jednu Levadu poblíž kempu, abychom se odpoledne mohli vrátit do Porto Moniz pro nějaký suvenýr a tak.

Na Levadu do Moinho (PR7) se dá nastoupit už v 450mnm, ale kdo by se pak vracel tak daleko. Začínáme v cca 640mnm. Už na prvním kilometru 3x stavíme na focení. Moc se nám tu líbí. Žádní lidé (skoro, za celou cestu asi 4 páry), hodně vody a velký proud. Znovu se tu krásně mění krajina. Začínáme ve vlhkém lese, pak jdeme přes řídký suchý les a křoviny, až nakonec se blížíme k ném již známým tunelům z větví. Novinkou jsou i kytky u cesty, mě se to líbí.

Cestou je několik vodopádů a také několik prudkých klesání, kde voda v kanálu prudce padá např. o 5-10 m níž. Je to fakt hukot.

Levada konci v cca 900mnm a je to fakt "slepá ulice". Najednou konec cesty, mazej zpátky. Tak jdeme, uz o neco rychleji, sem tam jeste s pokusem o fotku. Těsně před koncem nám najednou v cestě stojí kráva. Nechce se nechat obejít, otočí se a jde před námi.

Trochu se bojíme co vymyslí, hlavně na schodech o kterých víme, že přijdou. Naštěstí kráva mizí z cesty dírou v plotě, o které zase, na rozdíl od nás, věděla ona. Celkem máme něco k 16km za 5,5 hodiny a super zážitek. Fakt se nám tu líbilo.

Vracíme se do Porto Moniz, nejprve koupit nějaký prezent domů. Obchodů je dost výběr ... no asi nejsme úplně cílová skupina. A protože smrdíme dostatečně a Porto Moniz je vyhlášené přírodními bazeny, jdeme se konečně vykoupat "ve vlnách" Atlantiku (Qwert už jednou byl, omlátit se o kameny, to nepočítám :-).

Koupel je krátká, ale osvěžující. Super. No a když jsme oschli, nad vazény je restaurace se zahrádkou (dovnitř fakt nemůžeme). Objednáváme si Bife de atum tzn. Tuna steak. Další z regionálních specialit, jak nám tu všude tvrdí (je fak, že mého oblíbeného Lososa tu prostě nikde nemají).

Jídlo je fajn, obsluha také (výjimečně milá a i hezká portugalka. Pojmenoval jsem ji Zpěvanka, protože si pořád pobrukovala. A vůbec to nevadilo), prima závěr dne. 

Po návratu do kempu už jen rovnáme věci na zítra, balit stejně nemůžeme. Největší položky jsou karimatka, spacák a stan. A ty by v noci chyběli

Pokud se Vám zdá, že vařič hoří - ano hoří. A opravdu na něm nic není. Znovu spalujeme přebytečný benzin. Narozdíl od Skotska, tentokrát stačilo 30 minut. Minule asi 1,5 hodiny. :-))

Madeira - 8. den - Pico Ruivo

Vstáváme pozdě a jsem za to rád. Příspěvek na blog mi nešel odeslat a vydržel jsem to zkoušet asi do 2 ráno. Mezitím kolega upadl do hlubokého a hlasitého snu, takže jsem nemohl usnout já. A to jsem ve 3 už zkusil i hudbu do sluchátek. Zabral jsem někdy okolo 4 ráno. Nesnídáme v kempu, protože nemáme pečivo a tak jedeme do Porto Moniz pro benzín do auta a vařiče, plus koupit něco ke snídani.

Pohled od benzínky

Plán je vyrazit podél severního pobřeží, obhlédnout viewpointy, abychom odpoledne dorazili na výšlap na Pico Ruivo. To je bohužel i dnes v mracích a předpověď není dobrá. U Seixalu zastavujeme na pobřeží na snídani, nechtěli jsme snídat před krámem. Snídáme před (zavřeným) plážovým barem. Zvláštní, nenapadlo by mě nazvat hromadu kamení pláží. Mozná proto je tu zavřeno :-)

Pak se už jen plácáme silničkami nahoru a dolů. Je to stejná cesta, jakou jsme přijeli první den. Trvá to dlouho, protože silnice kopíruje svahy údolí.

Zastavujeme na focení u Santany, kde nás překvapí lanovka k pobřeží.

Další ze zastávek a vlastně jeden z dnešních cílů, je Fortim do Faial. Čekal jsem zbytek pevnosti nad městem a našli jsme domeček (možná prachárna) a asi 5 pidi děl. Ale výhled je pěknej.

Jsme asi 300m nad mořem, takže zase spadneme do 100 na křižovatku a jedeme nahoru. Počasí v horách je furt špatné, přesto nechceme odjet z Madeiry bez pokoření jejího vrcholu. Volíme kratší přístupovou cestu, která začíná na parkovišti v cca 1570m. Klasika, dole je sluníčko, 25 stupňů a za 1/2 hodiny jsme nahoře, kde je mrak, prší a je 15 stupňů. Ani nebereme na cestu stativ a nakonec jsme nemuseli ani foťáky.

Od začátku do konce a zase zpět, jdeme v mracích a dešti, s různou intenzitou. Fotíme jen na mobil. Na tu 6 mm čočku se kapka netrefí hned a je šance něco vyfotit. Já mám normální objektiv 72mm, ten je zadělanej, jen sundám krytku :-( Snažím se točit alespoň na kameru, ale nedělám si iluze. Bude to film o tom, jak voda pleská na objektiv. Nahoře se zdržujeme jen pár minut.

Ještě přeběhnu na vyhlídku, ze které není nic vidět (nebo všechno - je to otázka fantazie) a hledám vrcholovou kešku. Jenže už jsem zmoklej jak slepice, v mraku je vidět na pár metrů a jsem na hranici srázu. Klikám naštvaně "not found" a vracíme se. Chuť si spravuju o pár set metrů dál u další kešky, kterou úspěšně loguju. Na další 3 po cestě kašlu. K autu jsme přišli mokrý z venku i zevnitř, ale vrchol máme. Jedeme se dolů usušit :-)

Zastavujeme v Santaně, kde si fotíme malý barevný domeček. Typickou (historickou) architekturu. Z domku se sype pán, hned na nás mává, ať jdeme blíž a dovnitř. Tak dovnitř jsme koukli, ale líbí se nám zvenku. Během chvíle tu staví další auta a jdou dovnitř, takže je to asi součást turismu.

Ze Santany jedeme už přímo do Porto Moniz koupit snídani a nějaký pivko na večer. Schválně jedeme znovu po malé silničce, ať máme zážitky kompletní. V Porto Moniz okukujeme další část pobřeží s tím, že se za hoďku a půl vrátíme na večerní focení. A přestože pořád chodí přeháňky, vykopeme se z kempu na klasický čas západu slunce. Řídí Qwert, protože jsem si koupil další vychlazené Leffe (nechápu proč se neprodávají u nás) na košt a 8,2 voltů je už moc. Na mě i místní zákon.

Ze západu samotného není nic (mraky na horizontu), ale jsme uchváceni vlnami a snažíme se je nějak zachytit. Přerušováni deštěm. Když se vrátíme do kempu začne pršet trvale a prší i teď.

Tak snad zítra bude líp. Do Porto Moniz se ještě vrátíme, vždyť to máme 5 minut cesty.

Madeira - 7. den - Funchal, Floral festival

První věc, které jsem si ráno všimnul, bylo kolik je hodin. Vstávám až v devět (no, doma bych dřív v neděli taky nevstával). Druhá věc - hromada mravenců na našich batozích. Evidentně chtěli k jídlu, i když se jich k němu moc nedostalo. Mravenci dostali padáka, já snídani, dneska vydatnou. Zkotrolovali jsme vybavení i předpověď počasí a vyrazili do Funchalu. Jedeme do města, tak si beru i čisté triko, abych nedělal ostudu. Předpověď je více než dobrá, tak i odepínám nohavice. Budou se zapalovat lýtka :-)

Ve Funchalu více méně hned nachazíme místo k parkování, míň než kilometr od cíle a hlavně zdarma. O ulici dál se už platí.

Náš dnešní cíl je Květinový festival, který na Madeiře probíhá od 4. do 21. května. (https://goo.gl/JtdNV6)

Dnes je hlavní paráda, průvod alegorických vozů po hlavní třídě u přístavu. Cestou dolů k moři se stavíme v marketu, pro něco k pití (pivo) a perspirant. Bez toho fakt nemůžu mezi lidi. Qwert sice říká, že nesmrdím, resp. že přes svůj smrad necítí mě, ale to mě na klidu nepřidá. U kasy nás oslovuje starší češka a následně z nás tahá rozumy. Jak tu jezdíme, kde jsme byli, co můžeme doporučit. Je tady s nějakou skupinou, evidentně zacílení na nízkou cenu. Ukazuje se, že přiletěli jen s kabinovým zavazadlem přes Londýn a já nevím ještě co. Takže vlastně nemají výbavu. Včera byli na stejné Levádě a sice jí doporučujeme lepší, jenže asi se tam nemají jak dostat a ona má z nich prý nejlepší boty - tenisky. Ostatní mají páskovky. Zaplatili si jeden den nějaký mikrobus, co je vozil po jihu ostrova. Každý zaplatil €25. No, půjčovny nabízí auta od €30 na den (na místě, nás to vyšlo levněji). Přejeme paní hodně štěstí a prcháme. V přístavu vidíme kotvit krásnou, velkou plachetnici. Obejdeme tedy celé přístaviště, abychom na druhé straně zjistili, že se k ní přes terminál nedostanem.

Takže zase zpátky, kolem galerie CR7, oslavy C. Ronalda. Mě je celkem buřt jen mě pobavilo, jaký všechny místa mu (jeho soše) lidi ošmataj. Asi pro štěstí?!

Vracíme se k hlavní třídě a hledáme si místo mezi tribunami pro platící diváky.

Ti dostanou navíc i klobou se stuhou podle zaplacené zóny a lahev vody. U silnice už jsou obsazená místa ve stínu, tak zabíráme na sluníčku. Jsou 2 hodiny před začátkem. Teploměr připnutý na batohu mi ukazuje okolo 30. Není úplně ve stínu, ale to mi teda taky ne.

Slunce nám pálí do zad a pomalu se přesouvá na levou stranu. Beru si nohavice a i když jsem se napatlal 50 faktorem, radši si přes sebe hážu větrovku. Včetně kapuci abych chránil krk. Je mi v tom fakt vedro, ale stačí se podívat přes ulici na jeden pár abych vědé, že dělám dobře. Během těch 2 hodin čekání dokonale změnili barvu, z bílé na rudou. Také výraz ve tváři se změnil z nadšeného očekávání na utrpení. Místo alegorických vozů tu pojíždí maník s nákupním košíkem, prodávající vodu a "květinový" náhrdelník.

Později ho doplní ještě několik skupin skautů. Okolo čtvrté začínáme slyšet hudbu, schazuju bundu, chystám kameru a foťák. První vůz dojede asi na 100 metrů k nám a na 5 a více minut zastaví. Asi mu to nejede, nevíme. Před vozem i za ním jsou tanečnice, vytrvale opakující svojí choreografii. K tomu jim z vozu řve vytrvale se opakující píseň (1 - 2 řekl bych). Když se dají do pohybu, pokračují skoro 2 hodiny. Skupina za skupinou, každá má uprostřed svůj vůz. Některé jsou fakt početné, klidně bych typnul 200 taněcnic (sem tam i mužskej). Často jsou rozdělený na věkový skupiny. Zdá se, že nejstarší uzavírají skupinu. Musí být peklo, když ti jeden rok řeknou "mazej dozadu" :-) Holky jsou některý hezký, některý zas moc ne, ale jedno mají společný. Ať je mladá nebo starší (teď myslím třeba rozptyl 10 - 40, pro představu), jakmile na ně namíříš objektiv a ideálně se ještě usměješ, hned se rozzáří, někdy se i zastaví, zapózuje nebo pošle polibek. Héérečky :-) Těm mimo rozsah je to celkem jedno. Malý pízlata se soustředí na naučené kroky, babči aby ten kilák a půl, a dvě hodiny, v maximálním vedru, přežili. Taky má každý skupina doprovod, který jim furt hrne vodu. Je to hezký zážitek, spousta barev a pozitivní atmosféry. Často mají tanečnici u silnice známé nebo rodinu, je vidět, že je to událost i pro místní. Nejen divadlo pro turisty. Cvakám na foťák co umím, střídám s kratkými záběry na gopro (ať to můžu doma ukázat) a na mobil pro blog. Trochu chobotnice. Před koncem už dochází místo ve foťáku, až tohle dopíšu, musím jít mazat. Vyrobil jsem stovky digitálního odpadu, na tři media.

Po parádě odpadáme vedrem, spálení z leve strany od slunce. Já trochu Qwertovi stínil, ale vedle mě stála místní babča a bradu mela opřenou o zábradlí. Nebyla shrbená - byla prostě mrňavá. Stínila mi leda na nohy. Cestou k autu táhnu Qwerta do menší uliček, ať taky okoukneme město. Všude je klasicky spousta bister, kaváren a restaurací a tak si v jedné sedneme. Za rohem je živý koncert, tak to máme s muzikou. Dávame si jednu z madeirských "specialit" - Espetada regional. Je to hovězí na jehle, k tomu dostáváme hranolky a salát. Maso je super!

Žádné koření, jen trocha soli a tak akorát opečený. Fakt žrádlo :-)

Pak už jen vyjedeme na kopec nad Funchal zkusit vyfotit noční město.

Chvíli před jedenáctou parkujeme u kempu. Qwert šel mazat, mě to teprve teď čeká. Čus zítra

Madeira - 6. den - Levada do Furado

Včera jsem skončil v momentě, kdy Qwert spal pod širákem na skále a já v autě. Usnul jsem asi ve dvě, budil se jen zimou nebo když přijelo nějaké auto. Vždycky jsem se podíval co hvězdy, ale nebylo nic vidět. Strašně do toho pálil měsíc.

Až v 5 ráno, to bylo najednou jiné. Nejen, že byly vidět hvězdy, ale i mléčná dráha. Super. Určitě to může být lepší, ale u mě dobrý. Rychle zkouším fotit, jak jsem to naštudoval doma. Jenže když chybí praxe, jde to blbě. A taky když dochází baterka. Tahle je out, dobít není kde, náhradní si šetřím na zítra ... tedy vlastně dneska ráno a den. Ještě to sbalím a běžím tech 500m (tentokrát ne do výšky, převýšení mezi námi je asi jen 20m) na kopec, vzbudit Qwerta, že už jsou hvězdy vidět. Jen se zeptal kolik je hodin a když zjistil, že má za 1/2 hodiny budíček na východ slunce, ani nevylezl ze spacáku. No, nechávam ho tam a jdu ještě spát.

Mám taky budíka na 6 a druhého na 6:15, ale z auta lezu až v 6:40, kdy už je nebe pěkně barevný. Jenže chybí mraky. Když dojdu na skálu, čučíme na to oba, není to prostě ono. A navíc, mě během 10 minut umírá i druhá baterka. Takže dneska to mám fakt jen na čumendu.

V duchu si slibuju, že už nebudu kupovat levnější druhovýrobu (baterky). Jak se tak vracím sám k autu, zastavuje mě nějaký portugalec - Huberto, co před chvilkou přijel. Anglicky neumí (takže nepozná, že já taky moc ne), chvilku něco mele po jejich, pak řekne Breakfest, vrazí mi do ruky hrozen vína a jde prudit Qwerta. Bylo s peckama a výborný. Pak se k nám ještě jednou připojí u auta, chce se pochlubit fotkama z Pico do Areeiro ... a taky dobít mobil ;-)

Z útesů (Ponta da Roso) sjíždíme do města Machico na nákup. Hlavně snídaně, něco na sváču, večeři a tak. Máme v plánu vyjet na Pico do Areeiro a dojít na Pico Ruivo, nejvyšší horu Madeiry (1862m). Pojedeme okolo kempu, který jsme včera okukovali. Qwert navrhuje posnídat tam a v umývárně dobít mojí baterku do foťáku. Nelze odmítnout. Qwert naviguje (maximálně se osvědčila aplikace Mapy od Seznamu!) a zase se motám silničkama nahoru. Trojku řádím snad jen 4x. Do kempu (Montado do Pereiro) přijíždíme cca v 9:15, takže brána už je otevřená. Ovce nikde, sociálky zamčený, prší. Na chodbě k socialkám je jedna zásuvka na zdi, zapojuju tam nabíječku a jdeme snídat. Nejdřív venku, ale déšť nás zažene do auta. Ještě dáme 20 na odpočinek a když odhadnu 40-50 minut nabíjení, jedeme dál. Kopce jsou v mracích, na web kameře je mlha a předpověď hlásí dnes i zítra déšť. Ale když už jsme tak vysoko a blízko, riskneme to. Otočit můžeme vždycky, že jo? Šplháme zbývajících cca 600 m n.m. na Pico do Areeiro. Cesta je úzká, v mraku a potkávám asi 5 autobusů. Jednou musím zacouvat, autobusák je v klidu, ještě mi ukazuje. Pak se okolo mě protáhne, že jsem si málem stříknul do textilu. Nahoře je hnusně. Víme, že bude i dál, ani nelezeme z auta.

Vrátíme se jindy. Náhradní plán je PR10 Levada do Furado. Není to daleko a hlavně o cca 1000m níž. Mohlo by tam být lépe. Mám mapu v hlavě, říkám Qwertovi, že to poznáme. Budou tam nějaké parkoviště nebo hospody. No, byly tam, poznali jsme to. Těch 8-10 autobusů a mraky důchodců nám taky pomohli. Parkujeme o pár zatáček níž s tím, že vylezeme na PR11 Vereda do Balcões a kousek se po ní vrátíme (asi 1km). Díky tomu dostáváme ochutnávku cestovního ruchu. Jdeme totiž právě proti proudu těchto důchodců (jinak klobouk dolu, že nesedí doma u TV a plahočí se tady). Cestovka je totiž vysadí na začátku Veredy, projdou si 1km podél vyschlé Levady a 3 kiosků s regionálním zbožím, sejdou 50 m k autobusu, který už čeká - a tím je splněna ukázka tipické levády. To je hnus, teda! Mi ošem pokračujeme na Levadu do Furado, která nevede nikam, takže je v nabídce okruh 39 km nebo jít tam a zase zpátky. Volíme 2 variantu s limitem 2 hodiny, pak otáčíme. Bohužel jsme se namlsali v prědchozích dnech. Tahle napůl vyschlá Levada s širokou cestou nás moc nebaví. Výhledy nejsou, světlo na focení špatné (jakmile skrz stromy dopadne světlo, je příliš ostré a je takřka nemožné udělat hezký snímek).

Ve sviženém tempu jdeme asi 2 hodiny, pak se otáčíme. Zkouším něco cvaknout + beru jednu kešku, Qwert na to prdí a tak musí na mě čekat.

Už druhý den si krátí čas při čekání vyřezáváním "tužky", dneska už do ní vyřezával nápisy :-)

Vracíme se po cca 4,5 hodinách a necelých 20km. Cestou k autu ještě oceňujeme umění místních cestářů. První mě napadl slogan Safety first. Pak jsem si vzpoměl na Babicu - nemáš beton, dej tam klacek (a chytni to páskou) :-))

Do Funchalu sjíždíme už známou cestou, zatáčkama okolo zahrady v Monta. Asi za 45 minut i se svačinou a malou zajížďkou. ("Až si dočtu, budu tě navigovat, zatím jeď furt rovně"). A to jsme nejprve museli z 800 mnm do skoro 1300 m a pak dolů do cca 150. V kempu jsme pak za dalších 40 minut - musíme přejet zbytek ostrova.

První věc co dělám, je že hledám svůj skládací hrnek. Nemůžu ho od včerejšího rána najít. Není tu, ale nikdo by ho nevzal. Nejen, že v kempu nikdo není (jen kočka, která předstírá nezájem a přibližuje se), ale nic se nezměnilo. Kouknul jsem i do popelnice a navrchu jsou naposled naše zbytky. No, nic, stane se. Qwert se jde vykoupat k moři, prý jsou dnes výjiměcně malé vlny. Já pomalu vybaluju. Během chvilky mi vítr vzal nepřikolíkovaný stan až na druhou stranu kempu. Sotva jsem ho přidělal, přišel Majstro s omlácenými kotníky. Jó, malý vlny :-) A tak se vrcholem večera (kromě teplé sprchy a obsazení 6 zásuvek) stává večeře. Kolínka, vepřovka, kečup - easy. Jo, zapoměl jsem, že nemáme sůl, ale to jsem netušil, že Qwert nikdy nevařil těstoviny. Takže když se mě zeptal, jestli "7 minut od chvíle co se začnou vařit, jsou hotové", šel jsem do kolen. Ty ostatní kolena/kolínka, byli v neosolené studené vodě na vařiči. No co s tím dělat? Šel jsem do sprchy a přemýšlel, jak by to Babica spravil. Protože Polraich by to prostě osolil nebo spíš vyhodil :) Ale jak Qwert poznamenal, není umění vařit se solí. Dopadlo to dobře. Kolínka byla akorát, slanost dadalo sádlo z vepřovky a zbytek zařídil kečup :-)

Je skoro jedenanáct, sedím na lavičce před recepcí kempu, v dosahu wifi. Qwert už je asi tuhej. Takže taky dobrou a přejte nám zítra počasí. Proč? No to se dozvíte, když to vyjde, zítra. 😉