Cateran trail - devátý den

Ráno vstáváme po osmé a před devátou jsme v St James obchodním centru, kde čekáme až otevře Next. Nejme tak netrpěliví, jen jsem myslel, že mají už od půl. Jako loni chce přivézt něco dětem. Nic co by mě zaujalo nemají a tak musím zpět na Princess street do druhého, většího, obchodu. Venku pěkně leje. Po nákupu pomáhám Qwertovi najít obchod s hračkami. Když jsem jej konečně našel v suterénu obch. domu Jenners, naviguju pomocí SMS nasraného Qwerta za mnou. Už byl zpátky na pokoji, protože nic nenašel. Než za pár minut dorazí, zmoklej jak slepice, hlídám poslední helmu Požárníka Sama, kdyby ji náhodou chtěl. Výběr totiž stojí za prd.
Vyřidili jsme co jsme potřebovali, zabalili, nasadili plášťenky a mazali na autobus. Stejně už jsme museli do 15 minut z hotelu. Autobus jel hned, na letišti jsme se taky nezdržovali a rychle se odbavili. Až moc rychle. V jednu jsme měli v sobě i předraženou bagetu a před sebou přes 2 hodiny čekání. Loni to vyšlo líp :-(
Jediné pozitivní je, že Qwert už se nemusí stydět za své špinavé triko (2 flíčky na bílém triku). Zřejmě byl někde blízko nějaký festival, protože od rána potkáváme omladinu v holínkách, špinavý jak prasata - doslova. A teď i tady polehávají na letišti, vylitý a zabahněný. Takže jsme, ve srovnalní s nimi, jak andílci. (Upřímě se divím, že je pustí do letadla)
..
Let proběhl relativně klidně, snad jen jsme si nezasloužili tu poslední dávku britské krásy - madam před námi byla nejen děsně ošklivá, ale navíc se dokázala během letu upravit (asi ty 3 panáky za to můžou), takže se předváděla a myslela si jak je vtipná. Pilotovi zatleskala ještě před dosednutím, asi radostí, že už je u země :-)
Že jsme doma jsem poznal hned, ani jeden pracovník letiště, které jsem v hale potkal, na sobě neměl reflexní vestu (celnice, uklízečka, ...). Batohy se nám vrátili pěkně mokrý, ten můj ještě špinavej a prodřenej ... první uvítání do reality všedních dní. Za přepážkou ovšem čekala Hanča s tátou a dětma, to mi hned spravilo náladu.

Letošní výlet nás s Qwertem zřejmě unavil víc než loni. Částečně za to asi může náročnější povrch, částí i méně odpočinku. Loni jsme za 9 dní ušli skoro 160 km, letos za 6 dní 111 km.
Do blogu jsem vybíral fotky z cca 150 fotek pořízených iPhonem, do PC jsem večer stahoval cca 670 fotek z Canonu. A troufám si říct, že některé (na rozdíl od loňska) se povedli. Počkejte pár měsíců a budou na webu :-))
Jako bonus jsem si připsal 10 keší, což je málo na to kolik jsem jich minul a dost na aktuální podmínky :-)

balíky novin ve folii s nápisem "ballast - 18kg", zřejmě na vyvážení :-)

řídící věž letiště (EDI), bohužel z blbého úhlu přes sklo

každý autobus, přijíždějící na letiště Edinburgh, musí projet přes 2 závory a tuhle zábranu

Cateran trail - osmý den

Ráno příjemně posnídáme (slanina byla luxusní) a zvolna se přesuneme na nádraží. Občas nemci cvakneme, ale centrum Perthu moc krásné není. Klasicky se za námi táhne lehký odér, přímo úměrný vynaložené námaze. Ve vlaku, uzavřeném prostoru, se trochu násobí a tak se snažíme držet stranou.
Vlakem jedeme do Camelonu, nejbližší zastávky k Falkirk Wheel - technickému "zázraku", netradičně řešenému zdymadlu. Asi 1,5 km procházíme předměstím a doplňujeme zkušenost o chybějící prvek (už jsem viděli cetra měst, farmy, vesnice ...).
Falkirk Wheel je úžasný, i když mě se stejně nejvíc líbí parní lodička s asi 60 letými trampy :-)
Po asi hodině se stejnou cestou vracíme a z nudy počítáme kamery na nádraží. Je to jen zastávka, bez budovy a zázemí - snad proto jim stačilo 15 kamer na pokrytí tohoto prostoru, jsou to blázni.
V Edinburgu vyrážím na krátký nákup a později večer s Qwertem jdeme na jídlo a fotit. Počasí mělo být fajn, mraky se trhat .. Takže prší. Splnil jsem si tedy jen přání mít kešku z Edinburghu a pak rychle do sucha. Den končíme u TV

vlak pěkně prchá. Nebýt GPS ani bych to nepoznal

Falkirk Wheel

Falkirk Wheel

zastávka Camelon

jiný pohled na Edinburgh

Cateran trail - sobotní bonus

Během večerního couráni městem jsem si vzpoměl na palr momentů, které jsem zapoměl napsat. A že mám dnes víc energie než jindy, tady je bonusový post :-)

Jedna věc nás zaujala na jinak nezajímavém městě Alyth. Po městě se pohybuje nezvykle mnoho veteránů a my sami jsme objevili 2 dílny kde je rekonstruovali. Zřejmě malý ráj pro milovníky starých anglických aut.

Soutěž o největšího drmolu neboli komu bude nejhůř rozumět. První adept byl barman, v tu chvíli také číšník a recepční, v Spittal of Glenshee Hotelu. 3x jsme si nechali vysvětlit kde jsou sprchy a když jsme je 3x nenašli, musel nám je ukázat. Stejně jako plac na stan.
Výbornej byl včera barman, dokonalý skotský dialekt a když mluvil, jako by střílel. To byl fofr. Ale bylo mu rozumět. Navíc se nadšeně chlubil, zme byl v Praze a ukazoval nám nějaký kýčovitý keramický půllitr s panorama hradčan :-) Fajn chlápek.
Další borec do soutěže byl dnešní autobusák. Nejdřív se děsně vztekal, že nemáme drobný. A pak na nás něco rozčileně hulákal. Mysleli jsme, že ječí belt a hledali pás na přichycení batohů. Jenže myslel bell, protože jsem byl opřený o tlačítko pro vozíčkáře a jemu to v kabině zvonilo jak loreta v poledne. Málem ho jeblo :-))
Nakonec, zatím, vede servírka z Pizza Hut, kde jsme skončili na jídlo dnes večer (jinde bylo zavřeno nebo plno). Na místní poměry velice hezká holka. Byly tam takové dvě a natolik se odlišovaly od skotských žen, že jsme je hned tipovali na brigádnice z evropy. Tedy dokud nepromluvila. Všechno musela říct 3x než jsme pochytili 30% a domysleli zbytek. Byla milá ... a my za blbce :-))

Ad dnešní B&B - dostali jsme dotazník k zaškrtání, kdy chceme zítra snídani (8:00,8:15,8:30 ...) a co má obsahovat. Tuším, že jsem si objednal míchaná vejce, slaninu, grilovaná rajčata, bulý toust a čaj (+ bude něco jako bufet). Bude sranda :-) Hlavně až se naperem a 20 minut poté nahodíme batohy a dotáhnem bederáky. Kdo donese snídani na nádraží, vyhrál.

Nakonec pár fotek

podvečerní, deštivý, Perth

Smeaton's bridge

protipovodňová vrata

jedna z mnoha soch ve městě

naše dnešní bydlení - dům vlevo, pokoj máme nad osvícenou jídelnou

Cateran trail - sedmý den

Ráno začíná hned nepříjemně. Venku prší a mě bolí hlava (asi kocovina :-). Zvolna snídáme (chedar a lovečák) a připravujeme se na odchod, čekám jestli přestane pršet, protože nechci balit mokrý stan do batohu. Čekám zbytečně, takže nakonec v dešti motám stan a vyrážíme. Nejdřív se musíme vrátit na sever nad město a pak jdeme po alternativní cestě k Blairgowrie. Oficiální cestou bychom šli přes 25km a z toho víc jak polovinu po stejné cestě jako první den - a to bychom byli blbci.
Hned za Alythem zajdeme do parku podél řeky, Den O Alyth, kde u vody fotíme. V celku správně jsme odhadli, že dnes naposled.

dva pohledy na Den O Alyth

Po opuštění parku jdeme asi 2 mille po silnici, než zase zajdeme na lesní cestu. Ta vede okolo jezírka, ale prší tak, že fotím jen iPhonem.

okolo jezírka. Ty šmouhy jsou kapky

Když jsme vyšli z lesa, čekal nás už jen sestup po silnici do města. Na druhé straně údolí vidíme cestu, kde jsme v pondělí šli a Qwert i větrnou elektrárnu, která ho první dny vytáčela k šílenství (koukali jsme na ni 2 dny)

pohled přes údolí, na druhé straně jsme byli v pondělí

Blairgowrie. Pohled z druhé strany mostu - podél vody začíná stezka

Ve městě si jen pro formu šáhneme na sloupek značící začátek a konec cesty a pak rovnou na autobus. Na zastávce se převlíkáme do čistčích kalhot, Qwert ty staré rovnou zahazuje. Je to, naštěstí, snad jediných 15 minut kdy dneska neprší. V Perthu vystupujeme až na konečné a jdeme 40 minut přes město k nasmlouvanému B&B. Děsně leje. Pán s paní jsou překvapení, že už jsme tady (16:30), hlásil jsem původně příjezd až v osm. Jsou hrozně milí, vše nám ukážou a vysvětlí. Teď jsme po sprše a snažíme se v prostoru 4x3 metry (včetně nábytku) usušit co se dá, včetně stanu. Za chvilku vyrazíme do deště sehnat nějakou večeři.

předpověď na zítra, pro oblast Falkirku a Edinburghu, není špatná. Perth pro dnešek - špatný :-)

Cateran trail - šestý den

Ráno jsme vstali do zamračeného a větrného dne. Přes noc několikrát pršelo, ráno taky. Když jsem se vystrnadili a zbalili základní věci, chtěl jsem usušit stan ze spodu jako v predešlých dnech. Stačí odkolíkovat a otočit "na krovky". Tentokrát nám, ale málem uletěl :-) Na cestu vyrážíme už v 9 hodin (!) a jdeme do městečka kde chceme nakoupit a doplnit vodu. Ve vesnici (jeden kostel, jedna telefonní budka, 2 poštovní schránky, hotel a 10 baráků) ovšem žádný obchod není. Vodu doplňujeme v hotelu + si každý kupujeme 1 energy drink. Paní je maximálně ochotná, na to, že dorazila 3 minuty před náma (šli jsme skoro kilák pár meturů za ní) a ještě jen kvůli revizi požarních hlásičů. Cesta se dál směruje přes vcelku hezký vysutý mostek a pak dál do kopce aby zase spadl dolů těsně za vsí. Evidentně jen obcházíme něčí pozemek a to ne naposled. Cesta dolů navíc zase vede rozbahněnou kravskou pastvinou a tak dost nadaváme.

stoupání od hotelu

cesta je fakt místy bahnitá

Obecně dneska moc nefotíme, vzdalujeme se od hor a krajina nás začíná nudit. Cesta taky vede buď blátivou pastvinou (nebo cestou) a nebo po zpevněné cestě či silnici, což je dost namáhavé na nohy, chodidla především. Občas se naskytne hezký výhled zpět, kdy se nám zdá neuvěřitelné kolik jsme toho ušli.

výhledy

kontakt s tělem lze snadno určit

výhled vpřed

Hodně jdeme nahoru a zase dolu, nakonci dne budeme mít nastoupáno přes 800 výškových metrů, přes 900 sestoupeno. Celý den fouká dost velký vítr, ale nepadla ani jedna kapka. Sluníčko na nás svítilo tak z půlky, takže jsme byli ke konci dost vysušení. Nevíc těsně před koncem nás čekal přechod Hill od Alyth, takový poslední bombónek :)
V Alythu de oddělujeme od stezky a jako první hledáme shop. Kromě nápojů a tyčinek na okamžité povzbuzení, kupuju 2 plechovky Besrz a 400g Chedaru v akci (asi za 89,- kč). Do kempu je to asi jedna míle, rezervace funguje, Mr Lacina je očekáván :-) Sprcha v teplé vodě maximálně potěší, méně pohled do zrdcadla (vlastně po 4 dnech v přírodě). Zjišťuju, že bych potřeboval namočit xicht do teetree min na 2 dny.
Další katastrofa - Qwert prostě nežere a nepije. Že přes den vystačí s litrem vody a 4 tyčinkama jsem si skoro hvykl, ale teď nechce ani sýr a pivo. Pivo teplá a tak oba Besty vypiju já. A protože jediné místo kde se dá nabít telefon je hospoda, jdeme na točený. Sedí se dobře, nabíjí pomalu a tak po 3 Guinessech se vracíme do kempu. Já slibuju, že nebudu nic psát, ale stejně mi to nedalo.
Byl to dlouhý den (24 km přesně), ale zítra si to snad vynahradíme. Podle mapy nás čeká 6,5 míle.

cesta jde zase nahoru

pohled zpět do hor

... a zase dolů

scházíme do Alyth

večer začíná :-)

PS - v kempu máme slušný kino. Nejdřív si naší pozornost vyslouží maník s MG, který si vedle auta a stanu sednul na lavičku, s čajem, knihou a vzorky chedaru. S nohou přes nohu si četl a ukusoval z prkénka. Pak přijeli dvě ženský a začali stavět stan. I ten gentleman na chvíli ztratil tvář a rozesmál se. Nakonec další parta staví stan, když jsme se vrátili z hospody.

Cateran trail - pátý den

Ráno vstávame do slunečného dne. Chvíli sušíme, pak v klidu balíme a po doplnění zásoby vody vyrážíme na cestu okolo 10. hodiny. Rozhodli jsme se omezit fotící pauzy na nutné minimum. První taková je hned ze městem na památném místě Tomb. Museli jsme kvůli tomu na jakýsi mohylový vrch. Bohužel nemám iPhoní fotku a popis je v průvodci :-) Kdo mal zájem, zkuste do Googlu zadat "tomb near spittal of glenshee" a něco vypadne.
O chvíli později se odpoutáme od oficiální cesty a zahybáme do hor na alternativní cestu okolo Loch Beanie. Míjíme farmu, uprostřed ničeho, asi 60 letá farmářka zrovna ve svém Land Roveru vyráží na udržbu plotu. Klobouk dolu. Sluníčko pořád pražilo. Na kopci se krajina opět mění, během pár sat metrů je z pastviny vysušené vřesoviště.

pohled do údolí, ráno po sestupu z Tomb

zapomenutý traktor na farmě

pohled zpět směrem k farmě

Vřesoviště mezi farmou a Loch Beanie

Loch Beanie

Z něj zas scházíme k potoku a pomalu se bahnem brodíme k Loch Beanie. U Jezera se zdžujeme jen krátce, nechceme ztrácet čas. V následujím stoupání přichází vydatný déšť.


Půda je podmáčená, není problém zapadnou po kotník nebo zabořit hůlku 20cm do země. Sestup je prvních 500m ještě horší. Pak ovšem začíná cesta a zase vylézá sluníčko.
Cesta vede z kopce do údolí a pak zase nahoru. Dáváme se tady asi 20 minut oraz, hlavně já mám hlad.

klesání bahnem od Loch Beanie

pohled zpět, údolím vlevo jsme sešli dolů

Pak zase nahoru a dolu a nahoru a dolů - vřesovirštěm, pastvinou i lesem jak z pohádky. Heslo dnešního dne bylo: "to nefoť, to je kýč" :-)
Můj plán pro dnešní den byl skončit na břehu Loch Shandra, asi 2 km před doporučeným koncem etapy, v Kirkton of Glenisla. Není tu totiž kemp. Jezero jsme viděli už poslední cca 3 km a začali se poohlížet po nějakém plácku. Nejdřív jsme se topili zase v pastvině, ale u jezera to bylo lepší. Na samotném konci, na hrázi, na nás čekalo překvapení v podobě plácku s lavičkou, zřejmě pro rybáře (asi v šest hodin, po cca 22,5 km. Dokonalý. Vybalili jsme stan, usušili co bylo potřeba (svítí sluníčko, i teď v 19:45), Qwert na třetí pokus vlezl do jezera ... Prostě paráda. Chybí nám voda, ale ráno to máme 2 km do vesnice kde by měl být i obchod. A už tu není ten klid, jako včera :-)
Zítra nás čekají ty zbývajicí 2 km a pak asi 23km do Alythu, kde mám za městem zamluvený kemp.
Dobrou noc do domů ..

pěkné místo na spaní máme :-)

jsme zabydlení

i tohle se může stát v deštivém Skotsku. Na noc mám z rukou kamínka :-)

Cateran trail - čtvrtý den

Jelikož předpověď na dnešek byla 99% déšť (heavy rain) a navíc jsme byli dost grogy, už večer jsme se shodli, že plánovaný výstup na munros nebude. Šlapat na 1000 metrové vrcholy, v dešti, 25-27km, nedávalo smysl.
V noci jsem slyšel Qwerta a déšť, ale ráno (v 11hod) byl už klid. Posnídali jsme konzervy a vyrazili s foťáky i stativy (teda ten můj je taková light verze) po okolí.

snídáme, sušíme ....

Stačilo dojít asi 400 metrů k řece a byl z toho asi hodinový zásek. Nádherné místo, jen se obavám, že se mi to nepodařilo vyfotit. Na displeji s uhlopříčkou cca 3 cm se toho moc poznat nedá - je to škoda, protože chyby objevím až doma a oprava je takřka nemožná.

pohled od řeky do údolí kam jsme měli jít podle původního plánu

Pak jsme se přesunuli do kopce na vesnicí. Okolo cesty se hlubokém korytu kroutí potůček. Těžko to popsat, je to božské. Klid, ticho, nádherná krajina (to ticho je absolutní. Včera jsem se párkrát zastavil v kopci a poslouchal. Není slyšet NIC, žádná auta, letadla nebo stroje v dálce. Nic. Až když se zase rozejdu tak cvakání hůlek a vrzání přezek na batohu). I další kešku jsem si našel, včera po tom držkopádu jsem na ni neměl energii a náladu. V kopci jsme byli něco přes 2 hodiny, chvílemi jen tak stáli a koukali do kraje. Nechtělo se nám dolu, jenže bylo třeba sušit. Trička jsme právě usušili na sobě, ale kalhoty (já návleky) a hlavně boty jsme měli naprosto durch. Protože zatím nepršelo a teď navíc vylezlo sluníčko, zůstali jsme před hotelem na lavičce.

keška v kopci kousek nad hotelem (spime pod stanem u hotelu)

panorama výhledu ze stráně nad hotelem

Pivo a slovenská klobása (z Qwertových zasob) přispěli k pohodě. Do baru nás nakonec dohnala potřeba nabít telefony. Bohužel jsme ani jeden nevzli rozdvojku a tak nabíjíme dlouho. Přesněji další pivo a další pivo a jídlo je na cestě ... a pořád není nabito :-)

poštípané ruce - děsně to svědí - fucking midges :-)

Najdi 2 rozdíly proti včerejšku (prázdná sklenice a plátno s Wimbledonem)

Byl to dnes krásný den. Takový kdy celý ten výlet dostává smysl. Nechtěl bych tu žít - velice těžko se tu vydělává na živobytí. Ale kdybych mohl na víkend zajet do skotských hor .... no, konec snění.

Zítra nás čeká min 25 km přes kopc, bez možnosti spaní v kempu. Budeme si muset najít po cestě místo na stan.

P.S. - už chápu proč lidi nesnáší Midges. Štípanců mám na rukou asi 20 a děsne svědí. Vypadám jako bych měl neštovice. A šance koupit repelent bude nejdřív pozítří. BTW Qwert je v pohodě, protože má furt bundu. Nevím jak to v tom vedru může vydržet :-)

než jsem dopsal příspěvek dorazilo jídlo - tedy na zkázku Qwertovo Scottish cheese slate a moje Chicken and Mashroom pie

Cateran trail - den třetí

nejdřív malá omluva. Editace blogu přes mobil skoro nejde, příspěvek si před publikováním de facto nemůžu prohlédnou. Jedu tedy na "první dobrou" tzn. napíšu a odešlu. Takže pokud jsou tu překlepy nebo to ztrací smysl - sorry, líp to nezvládnu

Ráno jsme měli budíka na sedmou, ať rychle vypadneme a nebudíme moc zájem. Vstáváme tedy před devátou a o půl desáté vyrážíme. Nejdříve 2 km zpět na stezku, kde začínáme focením rododendronů a pak dál. Začátek cesty je zase ukrutně rozbahněný. Je to hnus, lepí se to na boty, brzdí a smrdí. Cesta je místy rozdupaná od krav, ovců a jak zjišťujeme později, od běžců. O víkendu se tu běžel ultramaraton :-( Celý den se cesta hrozně mění, co pět kilometrů se mění dramaticky krajina - rozmáčené louky, lesy husté i porostlé trojlístky, výhledy do kraje apod.
V Kirkmichaelu se zastavujeme v poledne v obchodě, pro vodu, tyčinky a vůbec doplnění energie. Obsluhuje nás pan s paní, asi 60-70 let. Jsou báječní :-)
ulička rododendrony

Qwert si stativ přenáší, já přemotávám :-)

jeden z mnoha výhledů na pastviny

Po cestě beru asi 3 kešky z několika desítek - je jich tu hodně
V závěru cesty, jdeme u kopcovitou krajinou, kde je cesta vidět na km daleko.

neobvyklá úprava značky cesty. O pár metrů dál byla jedna z kešek

bez ohledu na déšť, Qwert fotí. Aby ne když táhne stativ a ND filtr - přeci je musí alespoň jednou použít.

Když GPS ukazuje 5km, začne cesta stopat. Míjíme i bothy, boudu pro campery, kde se zapisujeme do knihy navštěv. Moc vzdálenosti nevěříme, podle průvodce jsme měli už být v cíli. (Dnešní cesta měla mít 13km+6km zacházky a co jsme nedošli včera. Nakonec máme zase 24,5 km) Kopec nám dává dost zabrat, ale sestup je horší. Nahoru bylo bahno max 1-2cm, dolu se jde z prudkého kopce a bahno je občas po kotníky. Qwertovi to taky ujelo a tak není jen promočemý, ale i na boku pekelně zabahněný. Čím víc se blížíme Spittal of Glenshee, tím víc se nám líbí pohled na něj a údolí okolo. Chvíli poté vo jsem udělal pár dotek, uklouzla mi na kameni noha a během vreřiny jsem ležel na kraji potoka. Těch 25 kg navíc mě pěkně drželo u země. Ve snaze vstát jsem si do potoka sedl, takže fakt žrádlo. Naštestí se nic nerozbilo, jen můj loket .. malinko. Stejně mám ruce ohlodané od midges (kurvy jedny mrňavý), takže se to ztratí.
cesta, kam oko dohlédne ... A ještě dál

vodopád. Malej, ale i tak nás stál 30 minut času

nečekané stoupání

sestup k Spittal of Glenshee

cíl blílzko. Do potoka v čele snímku jsem zahučel

Dole jsme hned nastoupili do hotelu, postavili stan a naběhli do sprchy. Pak v baru vytápěném krbem, daváme 2 dvem pivka a jídlo. To nás dokonale dorazí. Qwert si stěžuje na chodidla, mě bolí ramena a oběma se chce spát. Jdeme teda na kutě - on zase už spí a já píšu. Už jsem u toho 2x usnul.
teplo od krbu a oblíbené pivo - ideál