Na letiště jsem se nechal hodit na pátou, Qwert hlásil, že dorazí o hodinu později. Poté co Evka psala v 17:45 na Facebook, že Qwert je ještě v bazénu, byl jsem rád, že jsem ho po šesté viděl. Odbavení batohů přineslo překvapení - váha tvrdí, že můj batoh má 20,2kg, Petrův dokonce 20,5 kg. Bojim, bojim :-)
Za pasovkou jsme hledali něco na zub a našli v odlehlém koutě letiště Restauraci Praha. Gulášek za 81,- Kč byl vynikající - doporučuju. Pro srovnání - bageta za rohem stála okolo 150 korun! Pak jsme se vrátili zpátky, nechali si vydezinfikovat boty rengenem a už čekali na letadlo. Jako loni jsme koukali jak po příletu probíhá servis ala formule a hned šup na cestu zpátky. Zajímavé bylo i sledovat kapitána, jak otevřel dvířka na boku motoru a pak mu nešli zavřít. Nakonec s nima 3x praštil, rozhodil rukama a šel dál. Zřejmě nic důležitého :-) Jen dvě dámy vedle nás to trochu rozhodilo (nebo snad náš doplňující komentář?). Neměřil jsem to, ale podle mě jsme do 30 minut od přistání začali nasedat - je to neuvěřitelnej fičák.
V letadle vedle nás seděl mladej kluk, děsně otrávenej, protože letí poprvé. Poslali ho služebně na 3 týdny do Edinburghu - chudák malej.
Edinburgh nás přivítal červánky a krásným výhledem na Forth Bridge během přistání (název dávám z paměti, případně opravím doma). Byly by to super fotky, kdybychom byli alespoň jeden u okénka. Na batohy jsme nečekali ani vteřinu, hned přijeli. Začali jsme je vymotávat z igelitu, když začal Qwert nadávat. Přibalil si na večer 2 piva a dovezl jen jedno. To druhé proteklo do batohu. Sice hodně pobral toaleťák a nějaký fusky, ale i tak smrděl jak houmles :-) Nebyl ovšem čas a tak jsem sbalil smraďocha a honem na autobus. To už byla po loňsku rutina. Hotel jsme taky věděli kde hledat, takže rychlý přesun. Po zabydlení a večeři (rohlíky slisované do placek), včetně zbylého piva, nechávám Qwerta spát na pokoji a vyrážím do města. Je hezky, na Royal mile je skoro prázdno, jen pár ožralů a houmlesů. A taky jeden osamělý kytarista - hraje skvělě. Jeden z houmlesů na mě zkouší něco vyžebrat, prý, že je homeless a nemá peníze. Já na to, že jsem turista a taky nemám peníze. No, moc mi nevěřil a já se rychle odsunul pryč. Konečně jsem taky mohl vyzkoušet nový stativ, škoda, že nikdo nevyfotil mě, jak namotávám foťák na zábradlí (kdo nechápe ať se podívá na stativ Gorillapod SLR Zoom). Snad fotky vyjdou.
Tak a to je pro dnešek všechno. Upřimě jsem zvědavý jak budu s blogem pokeačovat, protože je to peklo :-) Příspěvek se musí editovat v html a třeba tento píšu 45 minut. Alespoň, že na hotelu je internet :-)
sbaleno
Letadlo přijelo, rychle vyložit, naložit, natankovat a zase zpátky
zmoženej parťák
st Giles' catedral v noci
2 komentáře:
Ano, s tou volnou rukou a výběrem destinace to naprosto chápu, u nás je to podobné, jen míříme kousek vedle. Vždy se však věrně vracíme, tak jako Ty.
Lea /šipka z OF/.
P.s. Škoda, že mě podobná forma jako užíváš Ty nenapadla taky, my složitě posílali rodině a kamarádům MMSky s fotkama a krátkým videem a maily s krátkou rekapitulací... Přitom to šlo udělat tak elegantně, jako jsi to udělal Ty. Alespoň máme poučení pro příště.
Když budeš chtít know-how, ozvi se :-)
Okomentovat