Cateran trail - den třetí

nejdřív malá omluva. Editace blogu přes mobil skoro nejde, příspěvek si před publikováním de facto nemůžu prohlédnou. Jedu tedy na "první dobrou" tzn. napíšu a odešlu. Takže pokud jsou tu překlepy nebo to ztrací smysl - sorry, líp to nezvládnu

Ráno jsme měli budíka na sedmou, ať rychle vypadneme a nebudíme moc zájem. Vstáváme tedy před devátou a o půl desáté vyrážíme. Nejdříve 2 km zpět na stezku, kde začínáme focením rododendronů a pak dál. Začátek cesty je zase ukrutně rozbahněný. Je to hnus, lepí se to na boty, brzdí a smrdí. Cesta je místy rozdupaná od krav, ovců a jak zjišťujeme později, od běžců. O víkendu se tu běžel ultramaraton :-( Celý den se cesta hrozně mění, co pět kilometrů se mění dramaticky krajina - rozmáčené louky, lesy husté i porostlé trojlístky, výhledy do kraje apod.
V Kirkmichaelu se zastavujeme v poledne v obchodě, pro vodu, tyčinky a vůbec doplnění energie. Obsluhuje nás pan s paní, asi 60-70 let. Jsou báječní :-)
ulička rododendrony

Qwert si stativ přenáší, já přemotávám :-)

jeden z mnoha výhledů na pastviny

Po cestě beru asi 3 kešky z několika desítek - je jich tu hodně
V závěru cesty, jdeme u kopcovitou krajinou, kde je cesta vidět na km daleko.

neobvyklá úprava značky cesty. O pár metrů dál byla jedna z kešek

bez ohledu na déšť, Qwert fotí. Aby ne když táhne stativ a ND filtr - přeci je musí alespoň jednou použít.

Když GPS ukazuje 5km, začne cesta stopat. Míjíme i bothy, boudu pro campery, kde se zapisujeme do knihy navštěv. Moc vzdálenosti nevěříme, podle průvodce jsme měli už být v cíli. (Dnešní cesta měla mít 13km+6km zacházky a co jsme nedošli včera. Nakonec máme zase 24,5 km) Kopec nám dává dost zabrat, ale sestup je horší. Nahoru bylo bahno max 1-2cm, dolu se jde z prudkého kopce a bahno je občas po kotníky. Qwertovi to taky ujelo a tak není jen promočemý, ale i na boku pekelně zabahněný. Čím víc se blížíme Spittal of Glenshee, tím víc se nám líbí pohled na něj a údolí okolo. Chvíli poté vo jsem udělal pár dotek, uklouzla mi na kameni noha a během vreřiny jsem ležel na kraji potoka. Těch 25 kg navíc mě pěkně drželo u země. Ve snaze vstát jsem si do potoka sedl, takže fakt žrádlo. Naštestí se nic nerozbilo, jen můj loket .. malinko. Stejně mám ruce ohlodané od midges (kurvy jedny mrňavý), takže se to ztratí.
cesta, kam oko dohlédne ... A ještě dál

vodopád. Malej, ale i tak nás stál 30 minut času

nečekané stoupání

sestup k Spittal of Glenshee

cíl blílzko. Do potoka v čele snímku jsem zahučel

Dole jsme hned nastoupili do hotelu, postavili stan a naběhli do sprchy. Pak v baru vytápěném krbem, daváme 2 dvem pivka a jídlo. To nás dokonale dorazí. Qwert si stěžuje na chodidla, mě bolí ramena a oběma se chce spát. Jdeme teda na kutě - on zase už spí a já píšu. Už jsem u toho 2x usnul.
teplo od krbu a oblíbené pivo - ideál