Skotsko - 8. den

Dle včerejší domluvy přejíždíme hned po snídani cca 1 km do druhého hostelu. Házíme věci do pokojů (máme dva pokoje, každý s jednou palandou - pak je tu velká kuchyň a společenská místnost pro celý hostel) a jedeme na východní pobřeží ostrova přes hlavní mesto Portree, kde dáváme cca 2 hod. prohlídku.

Našli jsme masnu a v ni typické skotské jídlo "Hagis" - je to takový pytel plný rozemletých vnitřností, něco jako náš prejt (dali jsme to k večeři a je to celkem dobré, akorát nám k tomu chyběli brambory a zeli). Ještě nakupujeme pohledy, známky a frčíme směr "Old Man of Storr". Je to skalní útvar. Z parkoviště vycházíme za deště, Jiřík se Stráčou v nových pláštěnkách, my s Martinem v super zapujcenych ponchech. Počasí nám, ale přeje (ťuk, ťuk, ťuk) a tak je po chvilce stoupání házíme do batůžku. Nakonec ustoupí i mlha a před námi se otevře krásný výhled - fotky máme, nebojte.

Po tomto krátkém treku skáčeme opět do auta a přesunujeme se k vyhlášenému vodopádu na útesu "Kilt Rock", který padá přímo do moře z výšky 91 m - super :-)

Další zastávkou je úplný sever ostrova - zřícenina hradu Duntulm Castle. Leží na pobřeží, které jsme si užili za odlivu a za nádherného jarního počasí. Jen ty plavky nám chyběli (humor), ale po tom co jsme zažili v Glencoe, jsme nevěřili, že tak krásné počasí ještě zažijeme.

Jako dalši zastávku vybíráme sídlo rodu MacLeodů - hrad Dunvegan Castle. Přijíždíme, ale po zavírací hodině, tak jen vběhneme do zahrady a pelášíme zase pryč. Protože vyhlídlou palírnu Talisker už nestíháme, pokračujeme plní optimismu do restaurace, kterou jsme našli v průvodci. Na místě jsme bohužel zjistili, že se musí místo rezervovat, restaurace je zřejmě opravdu vyhlášená. Další hapr by byl asi náš "outfit", číšník v kravatě byl sice moc milý, když nám vysvětloval, že mají na tento večer plno, ale naše sportovní oblečení po celodenní jízdě autem a par výletech nebylo zrovna to pravé ořechové. No nic, alespoň jsme ušetřili a nakonec, v autě máme zakoupenou místní specialitu takže to byl dneska tak jako tak večer se skotským národním jídlem. Jen se mi moc líbila hláška od Stráči, když jsme hodnotili naše oblečení ještě před vstupem do restaurace. Řekla: "no co, vždyť máme na sobě hadry za deset tisíc" a to moc nekecala, protože když se sečtou náklady na všechny ty funkční trička, speciální boty a dokonalé bundy, tak to dá na dva norkové kožichy. Tak jsme se otočili na podpatku a jeli směr hostel.

Proběhla večeře a plánování na další cestu. Z okna hostelu jsme také měli možnost zahlédnout vysněné červánky, takže dnešní den je zase plny zážitků a těšíme se co nám přinese další.
Čas je jako každý den náš nepřítel, už je zase dvanáct a my se s Martinem snažíme zachytit náš den do "krabičky" (MDA), protože zítra bychom si to už nepamatovali. -H-

PS: máme trochu problémy s připojením, takže se zprávy můžou trochu zpožďovat - prosíme tedy o trpělivost.