Cape Wrath Trail - na startu

Po loňské pauze se znovu s Qwertem (Petrem) vydáváme do Skotska. Tentokrát jsem naplánoval 7 etap z Cape Wrath Trail (CWT). Tato cesta není oficiálně značená, začíná ve Fort Williamu (kde končí West Highland Way, kterou jsme šli v roce 2011) a končí po více než 320km na severu Skotska, u paty majáku na Cape Wrath. 

Na takou cestu nemáme síly ani čas a proto půjdeme jen část, odhadem 170km. Cestou budeme v oblastech bez civilizace a signálu, takže blog bude tentokrát doplňován sporadicky - pokud vůbec.

První den jsme začali už jako zkušení cestovatelé. Žádné zbytečné zdržování na letišti, hezky svižně zabavit batohy, najíst a do letadla. Sedadla ne u okénka, ale v uličce, ať si natáhneme nohy. (Stejně to neklaplo úplně, vedle mě seděla maminka s asi 1/2 ročním mimčem, které na závěr stoupání odhodilo trochu bašty na mou sedačku :-) Zbytek cesty už proběhl hladce, včetně přepravy do centra. Přeci jen jsme tu už párkrát byli. 

Na Waverly jsme si vyzvedli lístky a museli počkat 1,5 hodiny na vlak do Glasgow. Přesně podle očekávání byl totálně našvihanej. Lidi stáli v uličkách, my dřepěli u okénka :-)

V Glasgow přesedáme na další vlak, tady už mám místenku ke stolečku. A na stoleček partří pivo. Lemtáme pivko, čučíme z okna a vzpomínáme na cestu po WHW. Hlavně u Loch Lomondu nebo Bridge of Orchy. 
Ve čtvrt na devět jsme se dozvěděli, ze od sedmi nesmí být viditelně popíjen alkohol. Naše sousedy evidentně pobavil vyděšený výraz v mých očích a vtipně to komentovali. Škoda, že jsem jim nerozuměl :-) Nevadí, pivo jsem dopil neviditelně :-) Vyhled z vlaku byl stále perfekní, jen jsme s určitou obavou sledovali sníh na stráních (i nižších) kopců. 

Do Fort Williamu jsme dorazili na čas (vlaky jezdí na minutu přesně) a okolo půl jedenácté (místního času) se ubytovali. 
Na pokoji máme sprchu a WC uzpůsobené pro invalidy - o den dřív než je třeba :-)

P.S.- doufám, že to půjde číst. Možnosti upravit blog jsou takřka nulové :(

Navíc jsem unavenej a můj parťák už chráááape