Na začátek pokračování včerejška. Paní, která se vedle nás podivovala velkým batohům se nás ptala jakým jazykem mluvíme. Zdálo de jí, že děsně rychle melem :-) Taky se smála manželovi, že chodí jak napr**ná bělice (většina návštěvníků baru měla problém s chůzí). My se smějem taky a máme na to právo. Už jsme sem došli po svých (jen tu tenkrát bylo málo lidí aby se smáli nám).
Taky jsem neodolal a koupil si panáka whisky (Highland Park 12y). Kde jinde, než v Climbers baru v Glencoe :-) V hotelu v Edinburgu by to nebylo ono. Panák byl poctivě odměřený - měrku barman podržel nad skleničkou a když začala přetékat, přelil jí do skleničky. Rozhodně nejsem škodnej. Tedy, škoda, že nemají lepší sklo, ale nejsel v hotelu, že jo.
Po překvapivě teplé noci (o půl noci bylo 10 stupnu, nad ránem 9) koukáme ráno na obrovský provoz na WHW. Od hotelu právě odchází skupina asi 20 sedesátníků. Na dohled máme několik skupinek po 2-4. Tolik jich tu tenkrát nebylo. Počkáme až odejdou a nanosíme věci zpátky do auta. Cestou do Fort Williamu se znovu stavujeme v Glencoe, ale tohle místo se fotkám statečně brání. Tak se alepspoň naposled pokochám a nakonci udolí si s gustem posnídáme :-)
Dnešním cílem je Malaig. Když projíždíme Glenfinnan navrhuju odbočku na další "konec světa" a Qwert souhlasí. Sjíždíme z hlavní silnice a za chvíli už zase hrajem hru o "passing place" (kdo zastaví první). Poslední 2-3 míle jedeme po neurdžované silnici a odměnou nám je hrad Castle Tioram. Za přílivu a sluníčka určitě hezké místo, dneska alespoň neprší :-) Zůstáváme minimálně hodinu.
Cestou zpátky na hlavní je z kopce cedule "max 30". Zrovna je kus hezké cesty, Qwert brblá, že by se zrovna dalo jet. Jen co dořeknu "a kdo by tě v týhle prdeli změřil..." mineme policajty v protisměru :-) Pod kopcem zastavujeme vyfotit varovné cedule. Mám pocit, že se dodávají ve formě prázdného červeného trojúhelníku a doplňují se podle potřeby - kůň, ovce, kráva, traktor ... Evidentně už to baví i místní viz obrázek :-)
Další zastávkou je Morar, kde by měla být písečná pláž. Nejdřív zkoušíme Loch Morar, ale jen projedeme okolo. Další jezero s kopci v pozadí a ještě pod mrakem. Vracíme se kilometr k pláži, parkujeme a jdeme s klasickou výbavou (foťák, objektivy, stativ, gps a odhodlání) dál pěšky. Zrovna je odliv, tzn. hodně písku, málo vody. Couráme tu snad 2 hodiny, ale vyfotit se mi to asi nepovedlo. A to jsem si i vyběhl na kopec. Alespoň panorama mobilem :-)
Jako satisfakci lovím kešku. Když vracíme zpátky k autu, už zvažujeme návrat do kempu, ale do Malaigu jsou to 3 míle, tak se chceme podívat. V tu chvíli vídíme na horizontu znovu páru a vlak. Vůbec tu neměl (podle jízd. řádu být)! Štve nás, že jsme to nevěděli a jedeme do Malaigu za ním. Chvilku ho očumujeme na nádraží, pak přes ulici kupujeme snídani a odjíždíme do známého kempu ve Fort Williamu, na 2 noci. Kemp je zase neuvěřitelně levný (14 liber s autem, 11 zítra bez auta). Prostě pravidlo "čím lepší, tím levnější" funguje spolehlivě. Qwerta ještě napadlo, že zítra, až vrátíme auto a zůstaneme jen s batohy a stanem, přijdou francouzi a my můžeme machrovat :-) Až se zakempujeme, půjdeme do nám už známé hospody. Doufám, že tu budou mít toho lososa. Rozhodně tu budou mít místní pivo :-)
Zítřejší plán schválně neprozradím, uvidíme jak to klapne.
Žádné komentáře:
Okomentovat