Ze včerejška - losos byl - splněno :-)
A přidávám fotku "camperu", který jsme potkali už na Skye. Říkám mu úprava Afganistan :-)
Ráno vstáváme v osm a snídáme, předpověď hlásila mraky, ale je krásně. Balíme batohy do stanu a v autě si necháváme jen fotovýbavu a něco málo proti dešti. Jedeme do Glenfinnanu, kde bychom potřebovali být v 10 hodin, cca 45 minut před příjezdem parního vlaku. Příždíme ale už v 9:30 a protože je nádherně, ještě jednou vybíháme na kopec na Monumentem. Dokonce tam nejsou vidět turisti. Rychle děláme pár snímků, klušeme dolů a zase nahoru na protější kopec. Cestou doháníme dalšího fotografa, angličana, prohodíme palr slov, ale najednou mi někde mizí v roští. Když zaujmeme místo na skále nad tratí, fouká děsný vítr, ale sluníčko alespoň trochu hřeje. Ne jako když jsme čekali u Neist Point :-) Dole pod námi, přes koleje, se objevil ten fotograf a přidal se k nějakému co tam už čekal.
Během půl hodiny se zatáhli mraky a přišla dvojice (asi) korejců fotit na kompakt a mobil. A hlavně se v záběru objevili další dva maníci se stativem a žlutou (!) plastovou bednou. Skřípu vzteky zubama, ale nedá se nic dělat. Když pak jeden z nich vypustí nad most dron s kamerou, už jen rezignovaně čekám co bude dál. Jestli nakonec budou na fotkách, zjistím až doma. Qwert fotí ze stativu, má nastavenou jednu kompozici a hraje na "první dobrou". Já fotím z ruky - za kopcem se objeví pára a vlak je tady. Podle některých letáků na mostě zastaví, aby se cestující mohli kochat pohledem. Tenhle nezastavil. Asi za 10 vteřin je po srandě a balíme si krám. Zdá se, že to vyšlo! U silnice se zase potkáváme s fotografem, chválí Qwert, že má lepší angličtinu než on sám. Rychle sedáme do auta, máme hodinu na vrácení.
Zastavujeme u značky Pozor kachna (jedna). Fotíme si jí do sbírky :-)
Ben Nevis je zcela mimořádně bez mraků a tak ještě zastavujeme při první příležítosti. Musíme se dostat přes plot na trať, ale co by jeden neudělal pro fotku, že jo. Fort William dnes vypadá zcela jinak, než ho znám. Mnohem pozitivněji.
Vrácení auta proběhne poměrně rychle. Paní furt říkala OK. Vzhledem ke skotskému dialektu to bylo něco jako "blabla ghr bla OK bla blaaa OK" Tak jsme si sbalili svých pár krámu a vyrazili pěšky do kempu (cca 4 km). Před půčovnou jsme jen na rychlo hodili oko na Ford Ka a Fiesta. Ještě, že je v neděli neměli stejně bychom se do nich nevešli.
V kempu odhazujeme stativy a sbíráme odhodlání. Jsme přímo pod Ben Nevisem, je hezky a jsme tu naposled. Chvilka váhání, jestli jít v kaťasech (naštěstí jsme se shodli, že moc fouká), místo teleobjektivů dáváme do brašen siggovky s vodou. Znovu aktivuju Garmin Tempe, teplotní senzor. Včera jsem ho vypnul, v autě to nemělo smysl. Je 13 hodin, 19 stupňů, fouká silný vítr a my vyrážíme na vrchol nejvyšší hory Spojeného království - Ben Nevis (1344 m http://cs.wikipedia.org/wiki/Ben_Nevis). Kemp je výšce asi 20 metrů nad mořem, takže to bude zážitek :-)
Už prvních cca 300 metrů stojí za to. Zatímco normální cesta začíná v dole v údolí, my se připojujeme z boku od Youth hostelu. Asi do 700-800 metrů je hezky, jen hrozný vítr. Vidíme West highland way i údolí z prvního dne (Cona Glen).
Asi v 900 metrech začínáme vstupovat do mraků, které se slušnou rychlostí převalují přes horu a objevuje se první sníh.
Od asi 1100 metrů jdeme sněhem. Klouže a dost vysiluje. Vzal jsem jen jednu kalorickou tyčinku (Qwert nic), nějak jsme v tom fofru zapoměli, motivuju Qwerta, že ještě pár set metrů a dostane půl pišingru :-) Myslím, že to komentoval, ale máme zmrzlý držky (teplota spadla na 4-5 stupnu, pocitove 0) a ve větru, co tu fouká, nic nerozumím. Je tak silný, že ná sráží hůlky. Čekám kdy o ně zakopnu.
(Dneska -sobota- se mi nedaří zjistit kolik včera foukalo. Ale dnes fouká mnohem méně a prědpověď na odpoledne je 45, nárazově 55 mil v hodině. Takže řekněme 60 - 100 km/h). Když se konečně vyškrábeme na kopec (nahoru jsme to dali za 3 hodiny), potkáváme 2 skupiny čechů. Jedny fotíme a oni výměnou nás. Jsme děsně zmrzlí, Garmin ukazuje 3 stupně. Pocitově je pod nulou. Vítr je tak prudký, že se všichni motají jak ožralí a tváře mají z návětrné strany větrem zpláclý :-) Rychle hledám kešku, dávám si limit 5 minut. Zalogovat bez rukavic je peklo :-)
Pak ještě naposled zdržím Qwerta s žádostí o mobilní fotku do blogu. To už mě proklíná.
Prcháme dolu, po sněhu spíš kloužeme, chceme co nejrychleji do tepla. Bohužel, kousek pod hranicí sněhu začíná krápat a od cca 900 metrů silně prší, vítr trhává déšť do vodorovna, do tváří seká jak jehličky. Nerad oblíkám poncho, ve větru je dost nepohodlný. Stejně jsme do půl hodiny totálně mokří, hlavně kalhoty a voda zatéká do bot i vrchem. Cesta dolů se tím zpomaluje, žulové kameny kloužou. Do kempu se vracíme před půl sedmou, po 2 hodinách od opuštění vrcholu. GPS ukazuje 8 stupnu, 17,2 km a 1630 nastoupaných metrů. Jsme durch, ale máme to a to se počítá.
Bereme útokem sušárnu. Postupně sušíme kalhoty, trika, mikiny, ponožky. Poncho nechávám sušit na věšáku. Problém jsou boty, jsou uvnitř úplně mokré, Qwert je musel vylít. Zavrhuju sušičku (na boty) a tak nakonec jdeme do hospody s úpravou - já obložený nohy toaleťákem, Qwert papírem vytáhl to nejhorší a do hospody jde s každou nohou v igelitce (samozřejmě nenápadně). Dáváme si jídlo a pivo. Utíkáme také před najezdem českého autobusu. Okupují umývárnu nádobí, kde přes zákaz vaří, všechny zásuvky i na záchodě. Na záchodě jeden kluk přes hodinu něco suší fukarem na vlasy nebo ruce atp. Je to peklo. A okolo desáté jdeme spát. Já mám skoro vysušeno, jen poncho nechávám přes noc. Qwert má mokré boty, jinak to celkem jde. Furt prší :(
Pozn:
Přestože zůstanu vždycky pyšný, že jsme Ben zdolal a v takovém větru, sluší se dodat, že spousta lidí, které jsme potkali, byli v rozmezí 50-70 (možná i více let). Mají můj respekt. Poslední zajímavá kategorie jsou běžci. Zcela nalehko rychle stoupají a pak kopec seběhnou. Prý v rámci Three Peaks Challenge (zdolání 3 vrcholů během 24 hodin)
Žádné komentáře:
Okomentovat