Ráno jsme vstali na budíka v 8 hodin a začali se balit. Okolo deváté jsme se vydali do města pro outdoor propriety (kartuši a repelent), já si ještě skočil do Tesca pro snídani. Než jsme se vrátili k přívozu, začalo pršet. Předpověď na dnešek nic moc, všude ležely těžké mraky. Do přívozu s námi nastupují 2 kanaďani a mladý pár z UK. Kanaďany jsme viděli už ve vlaku. Jednoho z nich jsem přejmenoval na skautíka, furt pobíhal po vlaku se sveřepým výrazem a v kraťasech :-) Na to, že jim bylo cca 60, měl skautík batoh cca 30 kg těžký.
Když jsme vystoupili z lodi, chvíli jsme šli ve skupině. Pár se oddělil první, v první hospodě. Kanaďani odpadli po kilometru, začali štelovat batohy. Mám je v podezření, že to je jejich první zkušenost. Batohy měli děsně sbalený, bederáky povolený - to není na dlouho. Přibližně v ten moment přestalo pršet. Prvních 10km nebylo ani moc co fotit, ale před odbočkou od moře do údolí přišel první báječný moment. Sluníčko a hezké místo, že jsme se zasekli na půl hodiny. Nejen, že se nám místo líbilo i by se tu hezky spalo.
Začali jsme stoupat údolím a poprvé nás napadlo, že to bude tězký den. Měli jsme za sebou 15 km a nebyli jsme ani ve třetině cesty. Únava se začíná hlásit, ale je nadherné okolí nám dává zapomenout (trochu). Cesta se vlní podél říčky, se spoustou peřejí přes kameny.
Je polojasno, sluníčko svítí skrz nevelké mraky. Je tu krásně, dovedu si představit, že tu zůstaneme pár dní.
Přesto musíme dál, čas běží a mě stále ví bolí levá noha. Někdy na začátku dne jsem blbě stoupnul a teď mě bolí pod kolenem. Je s podivem, že cesta je stále lepší, evidentně nově upravená. Jenže pak náhle končí. Daváme si tedy poslední odpočinek před stoupáním na hřeben. Máme málo vody a tak se jdeme z řeky napít - chvilku jsme váhali, ale nakonec jdeme do toho :)
Stoupání do kopce je záhul. Cesta je příkrá a jsme zase pomalejší. Na rozcestí uhýbáme doprava a po vrstevnici se vracíme kus zpátky.
Výhledy berou dech. Bohužel po asi 10 minutách kontroluju v GPS trasu a zjišťuju, že jdeme blbě. Rozhodujeme se nevracet a nejkratší cestou se vrátit na stezku. Nejdřív musíme asi 50m na hřeben a pak cca 600m na cestu. Zleva i zprava jsou stáda vysoké, už je to asi 5. stádo. Qwert říkal, že tam byly stovky žab, já žádnou neviděl (určitě kecá). Dostat se dolů není žádný med. Klouže to, v jednu chvíli jdu k zemi a při pádu ohýbám hůlku. 100kg je holt slušná páka.
Když jsme se konečně jsme dostali na cestu - a začlo opravdové utrpení. Cesta je plná vody, bahna, trávy a vřesu. Místy je 20 cm vody. Jdeme pomalu, bahno máme až na kolenou. Několikrát nám to klouzne, Qwert jde 2x k zemi. Nejvíc klouže vřes, je jak rozmočenej chleba. Takhle je to asi 7km. Teprve cca 7km před cílem se cesta lepší. Tam také potkáváme nějakého walkera, který když vidí cestu a nás, vzdává a otáčí.
Na ubytování dorážíme v devět večer, po 11 hodinách a 40km (včetně přívozu cca 2 km).
Jsme totálně vyřízený. Skoro nemůžu chodit, mám na ramenou modřiny, jak mi ke konci sklouzával batoh. Je jasný, že nemůže dál. Cesta dál je podobná a prostě na to nemáme. Sere mě to, ale za každou cenu to nedává smysl. Domlouváme si ubytování na 2 noci a po večeři jdeme spát.
Cesta po Cape Wrath pro nás tímto skončila a dost pravděpodobně vůbec putování skotskem (s batohem). Co bude dál - uvidíme v příších dnech.
Žádné komentáře:
Okomentovat