11. den - Kinlochleven to Fort William (1.cast)

Nejdriv zpatky k vcerejsimu veceru. Zasli jsme do mistni hospody/hotelu na pivo a uz po ceste tam me napadlo, ze dneska nebyl cely den v televizi fotbal jen tak. Vevnitr bylo par lidi, 3 koukali na telku, tak jsme si sedli pod ni, ze je tam volno a blizko na bar (pivo se plati na baru, takze je dobry, kdyz se nemusi daleko). Za 15 minut koukalo na telku 10 lidi a za 25 pul vesnice (20 lidi). Prave totiz zacal prenos Celtic vs Hearts. Jako "milovnika" fotbalu me to nastvalo, presto jsme prvni polocas nasavali atmosferu a pak radsi sli.
Rano opoustime hobita v plne polni, tzn. ze ven uz lezeme s batohy a v ponchech .. a hlavne uz pul desate! Diky tomu zjistujeme, ze WHW je plna lidi, ktere jsme normalne nepotkali. Vetsinou zase 55+ nalehko s batuzkem, ale je jich asi 20, v ruznych skupinkach. Diky tomu se nam furt pletou do fotek, takze to vyspavani pred tim bylo jen k uzitku. Z vyhledu nad Kinlochlevenem nemame zadne fotky, prsi a fouka vitr. Vystup je luxusni, pres 200 metru, pres kameny a potoky. Po ceste nachazim i bryle (dioptricke), ktere asi po 10km vracim jednomu mladikovi. Podle jeho slov a nadseni jsem zachranil jeden lidsky zivot (rikal - Mama by me zabila). V te chvili uz mame hezke pocasi, obcas slunicko. Cesta byla dobra (na brody uz jsme si zvykli) a skoro do konce. Od cca 15. km cesta znova stoupa a pak mizi v lese. Ten bohuzel nasledne mizi taky. Uz ponekolikate se zamyslime nad mistnim "lesnim hospodarstvim". To znamena vysazet les se stromy na metr od sebe, nechat vyrust a pak totalne vykacet. Moc pekne to nevypada :-( Kdyz jsme prosli plantaze otevrel se vyhled na Fort William a hlavne kemp. Kemp jsme meli na ocich dalsi hodinu, nez se nam k nemu podarilo ty 4 km dojit :-) Ted sedime v baru na pivko a jidlo, ja si dal konecne Haggies :-)

Vidite ty kopce v dalce? Tak tam je asi 1/3 dnesni cesty